Language classification (eg. language detection, topic detection, etc) can be done by using n-grams.
A trigram for the text TEXT is:
_TE, TEX, EXT, XT_, T__
See:
http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.21.3248&rep=rep1&type=pdf http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.93.720&rep=rep1&type=pdf
Use Ruby 1.9.2 and run:
time ruby compute.rb
| # encoding: utf-8 | |
| require './ngram' | |
| cz_text = File.read('X-cz.txt') | |
| en_text = File.read('X-en.txt') | |
| cz = table( ngrams(cz_text) ) | |
| en = table( ngrams(en_text) ) | |
| # p cz.keys & text.keys | |
| # p en.keys & text.keys | |
| SENTENCES = [ | |
| 'The quick brown fox jumps over the lazy dog.', | |
| 'Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy.', | |
| 'nekdy to proste funguje tak, jak by melo, i bez diakritiky', | |
| 'těžko říct, kdy se to chytne a kdy ne, to nikdo neví', | |
| 'This sentence is not missing a the and a this. It is a correct english sentence. Rather long one.', | |
| 'This shorter sentence is ...', | |
| 'Chtěl bych vás všechny nyní ujistit, že vše v našem státě je v nejlepším pořádku.', | |
| 'God, guns, and taxes!', | |
| 'God save the Queen!', | |
| 'tak myslim ze jim ta godzila da dobre na prdel', | |
| 'wtf, dude?', | |
| 'ses posral ne? LOL', | |
| 'Myslím, že jsi prostě a jednoduše udělal chybu v úsudku.', | |
| 'to jsou ale blbci', | |
| 'Earth is the third planet from the Sun and the densest and fifth-largest of the eight planets in the Solar System. It is also the largest of the Solar System\'s four terrestrial planets.', | |
| 'Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život.' | |
| ] | |
| puts '='*80 | |
| cz_distance = 0 | |
| en_distance = 0 | |
| SENTENCES.each do |sentence| | |
| puts "Sentence: #{sentence}" | |
| document_ngrams = table( ngrams sentence ) | |
| document_ngrams.each do |n| | |
| # p ["cz:#{n}", cz.index(n), document_ngrams.index(n)] | |
| # p ["en:#{n}", en.index(n), document_ngrams.index(n)] | |
| cz_distance += ( (position = cz.index n) ? position - document_ngrams.index(n) : cz.size ).abs | |
| en_distance += ( (position = en.index n) ? position - document_ngrams.index(n) : en.size ).abs | |
| end | |
| puts "CZ distance: #{cz_distance}", | |
| "EN distance: #{en_distance}", | |
| "Likely: #{ cz_distance < en_distance ? 'CZ' : 'EN' } " + | |
| "; difference: #{ ([ cz_distance, en_distance ].max - [ cz_distance, en_distance ].min) }", | |
| '-'*80 | |
| end |
| # encoding: utf-8 | |
| # | |
| # = N-Grams in Ruby | |
| # | |
| # See: | |
| # http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.21.3248&rep=rep1&type=pdf | |
| # http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.93.720&rep=rep1&type=pdf | |
| # | |
| # == Example | |
| # | |
| # 'TEXT' | |
| # tri-grams: _TE, TEX, EXT, XT_, T__ | |
| # | |
| def unigrams(string) | |
| tokenize(string).map { |token| ngram(token, 1) }.flatten | |
| end | |
| def bigrams(string) | |
| tokenize(string).map { |token| ngram(token, 2) }.flatten | |
| end | |
| def trigrams(string) | |
| tokenize(string).map { |token| ngram(token, 3) }.flatten | |
| end | |
| def tetragrams(string) | |
| tokenize(string).map { |token| ngram(token, 4) }.flatten | |
| end | |
| def pentagrams(string) | |
| tokenize(string).map { |token| ngram(token, 5) }.flatten | |
| end | |
| def ngrams(string) | |
| bigrams(string) + trigrams(string) + tetragrams(string) | |
| end | |
| def tokenize(string) | |
| string. | |
| split(/\W/). | |
| map(&:downcase). | |
| reject { |t| t =~ /\d/ } | |
| end | |
| def ngram(token, n) | |
| ngrams = [] | |
| ngrams << '_' + token.slice(0...(n-1)) | |
| i=0; while i < token.size do | |
| ngrams << slice = token.slice(i..i+(n-1)).ljust((n), '_') | |
| i += 1 | |
| end | |
| return ngrams | |
| end | |
| def table(ngrams) | |
| ngrams.inject({}) do |hash,t| | |
| exists = hash[t] ? hash[t] += 1 : hash[t] = 0 | |
| hash | |
| end. | |
| sort { |a,b| b[1] <=> a[1] }. | |
| map { |a| a[0] }. | |
| slice(0..300) | |
| end | |
| if __FILE__ == $0 | |
| text = 'TEXT IS GOOD AND GROOVY' | |
| # p unigrams(text) | |
| # p bigrams(text) | |
| # p trigrams(text) | |
| p table( ngrams(text) ) | |
| end |
| Druhá světová válka | |
| Z Wikipedie, otevřené encyklopedie | |
| Druhá světová válka | |
| Animace vývoje války v Evropě | |
| Trvání: 1. září 1939 – 2. září 1945 | |
| Místo: Evropa, Středomoří, Afrika, Tichomoří, Jihovýchodní Asie, Čína, Střední východ | |
| Výsledek: Vítězství Spojenců | |
| Strany | |
| Spojenci: | |
| Spojené království | |
| Francie | |
| SSSR | |
| USA | |
| Čína | |
| Kanada | |
| Austrálie | |
| Polsko | |
| Jugoslávie | |
| Československo | |
| Jižní Afrika a další státy Osa: | |
| Velkoněmecká říše | |
| Itálie | |
| Japonsko | |
| Francie | |
| Rumunsko | |
| Maďarsko | |
| Bulharsko | |
| Slovenský stát | |
| Chorvatsko | |
| a další státy | |
| Velitelé | |
| Winston Churchill | |
| Josif Stalin | |
| Franklin Roosevelt | |
| Charles de Gaulle | |
| Georgij Žukov | |
| Bernard Montgomery | |
| Dwight Eisenhower | |
| Douglas MacArthur... Adolf Hitler † | |
| Benito Mussolini † | |
| Hirohito | |
| Philippe Pétain | |
| Erwin Rommel † | |
| Friedrich von Paulus | |
| Isoroku Jamamoto † | |
| ... | |
| Ztráty | |
| Padlí vojáci: | |
| přes 14 milionů | |
| Civilní oběti: | |
| přes 36 milionů | |
| Celkové ztráty: | |
| přes 50 milionů Padlí vojáci: | |
| přes 8 milionů | |
| Civilní oběti: | |
| přes 4 miliony | |
| Celkové ztráty: | |
| přes 12 milionů | |
| Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Příčiny války představovaly důsledky versailleské smlouvy, která prohloubila pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a velká hospodářská krize na přelomu dvacátých a třicátých let, jež zásadním způsobem oslabila velkou část států, čímž umožnila vzestup nacismu pod vedením Adolfa Hitlera a jiných totalitárních režimů v celé Evropě. | |
| Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko, načež se do konfliktu vložily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu. Za první předčasný útok druhé světové války v Evropě je považován tzv. Jablunkovský incident.[1] V Asii je za počátek války považována japonská invaze do Číny 7. července 1937. Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem pakt o neútočení a uvolnil tím prostor pro nacistickou vojenskou expanzi, avšak 22. června 1941 byl přepaden německým Wehrmachtem. Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly Spojencům pomoc, byly vtaženy do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. | |
| Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Nejhrůznějším příkladem genocidy se stal holocaust, jemuž v důsledku zrůdné nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský, ekonomický, průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů, lze tak hovořit o vedení totální války. Taktéž pohled na „civilizované metody válčení“ se v mnoha ohledech výrazně proměnil, neboť zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítaly plošné nálety na nepřátelská města, posléze se k nim samy uchýlily. | |
| V samotném závěru války byla ustavena Organizace spojených národů, jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu. Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci: Sovětský svaz a Spojené státy americké. Jejich vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozdělení světa a k počátku studené války, když Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu, která od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve východní Evropě poddané Sovětům. Vedlejším efektem války byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnostmi, což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii a v Africe. | |
| Obsah | |
| 1 Příčiny a předehra k válce | |
| 2 Průběh války | |
| 2.1 Vzestup Osy | |
| 2.1.1 Přepadení Polska | |
| 2.1.2 Zimní válka | |
| 2.1.3 Obsazení Dánska a Norska | |
| 2.1.4 Německý útok na západ | |
| 2.1.5 Bitva o Británii | |
| 2.1.6 Řecko a Jugoslávie | |
| 2.1.7 Válka v Africe a na Středním východě | |
| 2.1.8 Přepadení Sovětského svazu | |
| 2.2 Síly se vyrovnávají | |
| 2.2.1 Útok na Pearl Harbor, vstup USA do války | |
| 2.2.2 Tažení do Egypta | |
| 2.2.3 Bitva o Atlantik | |
| 2.2.4 Bitva u Stalingradu | |
| 2.2.5 Vítězství Spojenců v Africe | |
| 2.2.6 Odpor proti okupaci | |
| 2.2.7 Sicílie a Itálie | |
| 2.2.8 Kursk a osvobození Ukrajiny | |
| 2.2.9 Ofenzíva Spojenců v Tichomoří | |
| 2.3 Vítězství Spojenců | |
| 2.3.1 Strategické bombardování | |
| 2.3.2 Vylodění v západní Evropě | |
| 2.3.3 Východní Evropa a Balkán | |
| 2.3.4 Ardeny a Rýn | |
| 2.3.5 Konec války v Evropě | |
| 2.3.6 Kapitulace Japonska | |
| 3 Dopady války | |
| 3.1 Počty obětí | |
| 3.1.1 Koncentrační tábory a válečné zločiny | |
| 3.2 Technologický pokrok | |
| 3.3 Poválečný vývoj | |
| 4 Související články | |
| 5 Citace | |
| 6 Literatura | |
| 7 Externí odkazy | |
| 7.1 České | |
| 7.2 Cizojazyčné | |
| Příčiny a předehra k válce | |
| Související informace lze nalézt také v článku Příčiny druhé světové války. | |
| Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky první světové války, které se kromě řady menších zemí týkaly především třech velkých mocností. Poražené Německo bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdát se významné části svého území, smělo udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací. Itálie, jeden ze států stojících na straně vítězů, obdržela jenom nedostatečné území vzhledem k rozměrům předchozích ztrát, současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích. Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny. V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru. V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů, jež měla fungovat jako fórum, na němž měly národy mírovým způsobem urovnávat svoje spory. O pět let později byla sjednána smlouva z Locarna, v níž byla poskytnuta záruka německo-francouzské hranici, přičemž případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny arbitráží. V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt, který zakazoval vedení útočné války. | |
| Němečtí vojáci na sjezdu NSDAP v Norimberku v roce 1935 | |
| Mírové snahy však byly mařeny obnoveným izolacionismem Spojených států a obzvláště rozmachem různých totalitních režimů, k čemuž výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které ustavilo svým loutkovým státem. | |
| Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých let měl za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP) slibujícího Němcům zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru“ na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí. V červenci téhož roku vypukla španělská občanská válka, v níž Hitler a Mussolini poskytli pomoc fašistickému generálovi Franciscu Francovi, jehož nacionalistické síly se postavily proti levicovým republikánům podporovaným Sověty, jež zdolaly po třech letech válčení. V říjnu 1936 vytvořily Itálie a Německo Osu Berlín-Řím a o měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví, nazvané pakt proti Kominterně. | |
| Japonští vojáci v Číně | |
| V červenci 1937 napadlo Japonsko Čínu, čímž započala druhá čínsko-japonská válka. Čínští nacionalisté a komunisté válčící proti sobě uzavřeli mír, aby společně čelili cizím útočníkům. I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj, Nanking a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země. Mezitím Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12. března 1938 k anšlusu Rakouska, proti čemuž Británie a Francie, znepokojené německým zbrojením, nijak nezasáhly. V září 1938 pohrozil Hitler válkou, pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané sudetskými Němci. Britský premiér Neville Chamberlain tudíž inicioval rozhovory, jež vyvrcholily 29. září přijetím mnichovské dohody. V ní bylo Československo donuceno k odstoupení Sudet výměnou za Hitlerův příslib, že nezabere žádné další československé území. Chamberlain věřil, že dosáhl „míru pro naši dobu“. Nicméně neuplynulo ani šest měsíců, když 15. března 1939 obsadil Wehrmacht zbytek Československa, jenž byl přeměněn v Protektorát Čechy a Morava. Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost slovenský štát, jenž se stal v čele s Jozefem Tisem německým satelitem. Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhružkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost. Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov, v němž se Německo a SSSR 23. srpna 1939 zavázaly k oboustranné neutralitě a v tajném dodatku si rozdělily Polsko a východní Evropu. | |
| Průběh války | |
| Související informace lze nalézt také v článku Chronologie druhé světové války. | |
| Vzestup Osy | |
| Přepadení Polska | |
| Související informace lze nalézt také v článku Invaze do Polska. | |
| Útok polské pěchoty | |
| Druhá světová válka začala 1. září 1939 německým útokem proti Polsku.[2] Již v předchozích dnech provedli Němci několik fingovaných provokací, jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníky SS v polských uniformách, které měly ospravedlnit jejich invazi. Třebaže polská armáda nebyla početně o mnoho slabší než Wehrmacht, svojí úrovní výzbroje a výstroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného soupeře. Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie, které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásily po marném vypršení ultimáta 3. září Německu válku.[3] Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním města Wieluń. Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům. Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení, útočící z Pomořanska a ze Slezska, polskou obrannou linii. Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu, v čemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabránit. Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg („blesková válka“). | |
| Mezi 8. až 10. září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě, avšak polské divize sevřené v Poznani, západně od Varšavy, podnikly rozhodný protiútok. 17. září překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice[4] a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena. Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo. V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů, pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu, jenž skončil do 6.října. Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist: západní území Polska byla začleněna do Říše, zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu. Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci. Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu. Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence a Židů. Na tomto teroru se podílely především Himmlerovy Einsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände. Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska. 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv. katyňském masakru. | |
| Zimní válka | |
| Související informace lze nalézt také v článku Zimní válka. | |
| Finští vojáci během Zimní války | |
| Poté, co po více než dvou měsících diplomatického nátlaku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupení území, bylo 30. listopadu napadeno Rudou armádou.[5] Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rychlé a snadné vítězství, avšak Sověti Finy hrubě podcenili. Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedená maršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do března 1940. Rudá armáda, jejíž velení bylo zdecimováno stalinskými čistkami, přišla o 200 000 mužů, zatímco finské ztráty činily 25 000 mužů. Britové a Francouzi zvažovali vojenskou operaci na podporu Finska, ovšem dříve než mohla být uskutečněna, byla 13. března 1940 podepsána mírová smlouva, podle níž muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie. Německé poznatky z tohoto konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení, že Rudá armáda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou. V důsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941 zapojili do německého tažení proti SSSR, aby se v tzv. pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území. | |
| Obsazení Dánska a Norska | |
| Související informace lze nalézt také v článku Operace Weserübung. | |
| Němečtí vojáci stoupají do kopce v Norsku jižně od Bagn | |
| Velitel německého válečného námořnictva (Kriegsmarine) vyzýval od podzimu 1939 Hitlera k okupaci Norska, jehož přístavy představovaly optimální základny pro německé ponorky. V polovině prosince Hitler projevil souhlas, načež byl vypracován plán Unternehmen Weserübung, podle něhož mělo být Norsko obsazeno po souběžném vylodění německých pozemních sil v osmi největších přístavech. Plán zahrnoval také okupaci Dánska, které mělo poskytnout letecké základny. Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrála rovněž důležitost norského přístavu Narvik, jenž sloužil jako překladiště při dovozu švédské železné rudy do Německa. Této skutečnosti si byli dobře vědomi i Britové, kteří chystali vlastní výsadek v Narviku, odkud hodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům. Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměru upuštěno. | |
| Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norských výsostných vod, čímž však podnítili německý útok, k němuž došlo 9. dubna 1940.[6] Dánsko se vzdalo bez boje během jediného dne. (Byla to jediná okupovaná země, která si svoje židovské spoluobčany zachránila před nacistickým holokaustem. Shromáždila je a v noci je tajně převedla do neutrálního Švédska). Zato v Norsku narazili Němci na houževnatý odpor. Většina vylodění proběhla úspěšně s výjimkou Osla, které bylo dobyto teprve německými výsadkáři. V Narviku se Němcům podařilo obsadit město i přístav, záhy však byli obklíčeni takřka pětinásobnou přesilou Britů, Francouzů a Norů, podporovaných Královským námořnictvem (Royal Navy). V následné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceni město vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska, ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počátkem června ke stažení jejich oddílů z Norska. Němci zde později instalovali loutkovou vládu pod vedením norského zrádce Vidkuna Quislinga. | |
| Německý útok na západ | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva o Francii. | |
| Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouzi omezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska. Následovalo klidné období na západní frontě, označované jako Sitzkrieg („válka vsedě“, případně „podivná válka“), které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočekávaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovalo až do jara následujícího roku. Důvody francouzské pasivity spočívaly v defenzivní mentalitě, v jejímž duchu se francouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohraniční Maginotovu linii. Ta však nebyla vybudována podél hranic s Belgií. Na počátku října pověřil Hitler Vrchní velení armády (Oberkommando des Heeres) vypracováním plánu pro tažení proti Francii, nazvaném Fall Gelb. | |
| Britští a francouzští zajatci v Dunkerque | |
| Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a státům Beneluxu hotov. Původní záměru měla být invaze na západ provedena podobně jako v první světové válce. Nicméně generál Erich von Manstein a jeho spolupracovníci přesvědčili Hitlera, aby jádro obrněných sil soustředil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu, přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojeneckých armád ve dví. Ardeny představovaly kopcovitý, hustě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků, avšak Manstein tvrdil, že nepřítel zde nebude očekávat masivní útok, čímž bude dosaženo momentu překvapení. Obě válčící strany disponovaly stejně početnými armádami. Spojenci měli převahu v tancích, naproti tomu německá Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch ve vzduchu, což se spolu s pružnější organizací německých pancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor. | |
| Vlastní útok započal 10. května 1940, kdy Wehrmacht překročil hranice Belgie, Holandska a Lucemburska.[7] Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště, mosty a strategicky významnou belgickou pevnost Eben Emael. V reakci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský expediční sbor a část francouzských armád do Belgie na linii řeky Dyle, kde hodlaly zastavit německý postup. Tím však šly na ruku Mansteinovu plánu, neboť v téže době se sedm z deseti německých pancéřových divizí valilo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky. Po třech dnech, kdy se setkaly jen se slabým odporem, dorazily německé tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu k řece Maase, kterou 14. května po urputném boji zdolaly. V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotterdam, načež Holandsko kapitulovalo. O tři dny později padl také Brusel. Po překročení Maasy se německé tankové divize ocitly v nížině severní Francie a 20. května dosáhly ústí řeky Sommy do kanálu La Manche, čímž byl završen Mansteinův „sek srpem“ (Sichelschnitt). Britové se pokusili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu, avšak poté, co byli odraženi, se ocitli v obklíčení. Do 27. května vedl neustálý německý postup k sevření britských a francouzských jednotek u Dunkerque. Na záchranu obklíčených vojsk byla proto zahájena operace Dynamo, v níž se i přes nepřetržité německé nálety britským vojenským i civilním plavidlům podařilo do 4. června evakuovat z Dunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků. Evakuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000 příslušníků francouzské armády. K této záchraně Spojenců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24. května, kterým ze zcela nepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokračování postupu. | |
| Němečtí vojáci v Paříži po dobytí Francie | |
| Němci obnovili 5. června ofenzívou na řekách Sommě a Aisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překročili řeku Seinu. 10. června se zapojila do války po boku Německa i Mussoliniho Itálie. Útok Italů v Alpách skončil ale navzdory italské převaze pohromou. 14. června vstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže, která byla ještě předtím prohlášena otevřeným městem.[8] V téže době byla prolomena Maginotova linie. Za těchto kritických okolností byl francouzským předsedou vlády jmenován Philippe Pétain, hrdina z první světové války. Ten zahájil okamžitě vyjednávání o příměří, které bylo uzavřeno 22. června v Compiègne v tomtéž železničním vagóně, v němž Němci podepsali příměří v roce 1918. Blitzkrieg na západě tak skončil po pouhých šesti týdnech. Podle podmínek příměří byla Francie rozdělena na dvě části. Sever a západ země, kde se nacházely důležité letecké základny pro válku s Brity a přístavy v Atlantském oceánu, byly okupovány Wehrmachtem. Jižní a východní část Francie setrvala pod kontrolou Pétainovy vlády, která se usadila ve městě Vichy. Pétain zde nastolil kolaborantský, loutkový vichistický režim zcela loajální vůči Německu. Mezitím se v Londýně do čela exilového hnutí Svobodných Francouzů postavil generál Charles de Gaulle. Francouzská flotila zakotvená v alžírském Oranu byla však 3. července napadena[9] britským námořnictvem, aby nepadla do rukou Němců. | |
| Bitva o Británii | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva o Británii. | |
| Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940 přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evropu. Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osamocená Velká Británie, jejíž nový ministerský předseda Winston Churchill sliboval Britům ve svých burcujících projevech pouze „krev, pot a slzy“. Nicméně britská armáda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách. Jedinou překážkou, která bránila Hitlerovým armádám v podrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chystanou invazi (operace Seelöwe), bylo nyní britské letectvo (Royal Air Force) v čele s leteckým maršálem Hughem Dowdingem. Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě pokusila německá Luftwaffe, jejímž velitelem byl Hermann Göring. Němci rovněž doufali, že Británii izolují a vyhladoví s pomocí svých ponorek, operujících z Francie a Norska. | |
| Supermarine Spitfire – stíhačka Královského letectva (RAF) | |
| Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie. V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje, které během tzv. bitvy o kanál (Kanalkampf) vytlačila z Lamanšského průlivu. Hlavní útok byl zahájen 13. srpna, v tzv. „den orla“ (Adlertag). Němci nejprve částečně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili proti přístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobřeží. V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyšší ztráty za celou bitvu. Později se Luftwaffe zaměřila proti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám. V závěrečné etapě boje, na počátku září, podnikli Němci denní útoky na Londýn a jiná velká britská města, jako bylo třeba Coventry, s cílem zlomit morálku jejich obyvatel. Konečně 15. září Britové přesvědčivě odrazili rozsáhlý německý útok, načež Hitler nařídil odložit vylodění na neurčito. Luftwaffe i nadále pokračovala v bombardování měst (Blitz). Kvůli velkému množství zničených letadel se však od října omezovala pouze na noční útoky, které si i přesto do jara následujícího roku vyžádaly přes 40 000 životů. V bitvě o Británii usilovali Němci o zničení nepřátelských stíhaček, avšak podcenili význam radaru pro obranu Britů. Navíc britský průmysl dokázal vždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů. Značný podíl na tomto vítězství „nemnohých“ náležel kromě britských pilotů také Polákům, Kanaďanům, Novozélanďanům, Čechům, Belgičanům a zástupcům mnoha jiných národů. | |
| Řecko a Jugoslávie | |
| Související informace lze nalézt také v článku Balkánské tažení. | |
| Již od třicátých let směřoval Mussolini své velmocenské ambice na Balkánský poloostrov. V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii, z níž 28. října 1940 zahájila překvapivý útok proti Řecku.[10] Ovšem ofenzíva špatně vybavených a nedostatečně motivovaných italských vojáků selhala sotva po několika dnech. Řekové přiměli italské agresory k přejití do defenzívy a vzápětí je zatlačili zpět do Albánie. Vzhledem k nebezpečí porážky svého spojence a z obav z britského zásahu, jenž by mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropných polí, vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánů tažení na Balkán (operace Marita). Zároveň byla zahájena diplomatická ofenzíva, v jejímž rámci se na stranu mocností Osy přidaly Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko. Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie, avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských leteckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslávie z aliance. | |
| Němečtí výsadkáři nad Krétou | |
| 6. dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska, Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií, souběžně Luftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad. Jugoslávská obrana byla brzy prolomena a už 10. dubna stanuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu, kde byly uvítány jásajícími davy. Bělehrad dobyly německé pancéřové divize dva dny nato, pročež 17. dubna přijalo jugoslávské velení bezpodmínečnou kapitulaci. Poražená Jugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejích troskách byl vyhlášen chorvatský loutkový stát pod vedením Ustašovců. Řekové posílení britskými jednotkami, přesunutými ze severní Afriky, kladli Němcům houževnatější odpor. Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepříznivý hornatý terén. Po překonání Metaxasovy linie padla 9. dubna do rukou Němců Soluň, takže téměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východní Makedonii. Během dvou týdnů byli Řekové obklíčeni rovněž v Epiru. Britové se pokusili zadržet Němce u Thermopyl, avšak poté, co byla jejich obrana zdolána, zahájili obojživelnou evakuační operaci. 27. dubna vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés, čímž bylo balkánské tažení ukončeno. | |
| O necelý měsíc později, 20. května 1941, provedly německé vzdušné síly letecký výsadek na Krétu. Při tomto útoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty, přičemž nejprve nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k zajištění příchodu posil a zásobování. Kvůli špatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffe se Němcům nakonec podařilo konsolidovat svoje pozice a vytlačit Spojence z ostrova. Hitler nicméně do budoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadkových operací. | |
| Válka v Africe a na Středním východě | |
| Australští vojáci u Tobruku | |
| Související informace lze nalézt také v článku Druhá světová válka v Africe. | |
| Severoafrické tažení začalo v září 1940, kdy 160 000 italských vojáků proniklo z Libye do Egypta, jenž byl protektorátem Britů. Italský postup se však zastavil po pouhých sto kilometrech, načež začátkem prosince zahájilo 36 000 britských, australských, indických, novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok, při němž byli Italové vytlačeni do Libye. V pokračujících bojích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku, kde byla většina italské armády posléze polapena a zničena britským útokem napříč poloostrovem. Po tomto katastrofálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o pomoc Hitlera, který vyslal do severní Afriky dvě divize pod velením generála Rommela. Ihned po svém příchodu koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy. Po překonání britské obrany, oslabené stažením části sil do Řecka, dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a přístav Benghází. V dubnu dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk, bráněnému australskými vojáky. Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta, pokusili se ho Němci třikrát dobýt, avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem. Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění, načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti, jež se protáhlo na osm měsíců. | |
| Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthu proněmeckou vládu v Iráku, která byla podporována německými vzdušnými silami z letišť ve vichistickou vládou kontrolované Sýrii. Během června a července proto Britové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii a Libanon. Už v lednu pronikly smíšené britské a koloniální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazily zde umístěné italské vojsko, čímž Italská východní Afrika vzala zasvé. | |
| Přepadení Sovětského svazu | |
| Související informace lze nalézt také v článcích Operace Barbarossa a Východní fronta (druhá světová válka). | |
| Německá pěchota kdesi v severním Rusku | |
| Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „životního prostoru“ na východě mezi hlavní motivy Hitlerovy politické kariéry. Vlastní tažení proti Sovětskému svazu, jež mělo být podle nacistické rasové ideologie vedeno jako vyhlazovací válka, bylo připravováno již od vítězství nad Francií v létě 1940. Operace Barbarossa, jak byl výsledný plán pojmenován, předpokládala rozdělení německých vojenských sil do třech skupin armád. Na severu měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad. Skupina armád Střed, na níž spočívala hlavní tíže tažení, měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu. Jižní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny, Italy a Maďary mělo okupovat Ukrajinu. Za operační cíl, jehož mělo být dosaženo, byla stanovena linie spojující města Archangelsk a Astrachaň. | |
| Sovětský svaz byl napaden 22. června 1941, kdy 3 miliony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovětské hranice.[11] Ačkoli přesuny německých armád byly dobře patrné celé měsíce před začátkem tažení, Stalin, jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřesena zimní válkou, odmítal vykonat jakákoli protiopatření, jež by mohla vyprovokovat Němce. Rudá armáda byla tudíž útokem naprosto zaskočena, třebaže měla nad Němci převahu v tancích i v letadlech. Obzvláště sovětské letectvo bylo značně poničeno německými nálety první den útoku. Německé pancéřové kleště, následované pěchotou, už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné seskupení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk. Přitom urazily více než 600 kilometrů. Na počátku července překročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se ke Smolensku, kde se poté odehrála rozhořčená obkličovací bitva, jež byla skončena v srpnu. V obou těchto střetnutích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků. Mezitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu, zatímco Rumuni obklíčili Oděsu. Postup v tomto sektoru fronty se však rozvíjel pomaleji. Na severu Němci rychle překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy, Lotyšska a Estonska směřovali k Leningradu. Stejně jako v Polsku postupovaly za jednotkami Wehrmachtu Einsatzgruppen SS, které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské obyvatelstvo a politické komisaře. Na těchto zvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht. S obdobnou krutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatými příslušníky Rudé armády, s partyzány i s civilisty. | |
| Sovětská protiofenzíva u Moskvy | |
| Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu, která byla nyní vzdálená jen 400 kilometrů. Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a průmyslové zdroje, ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení (Stavka) demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za Ural. Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih. 8. září Němci spolu s Finy odřízli Leningrad, čímž začalo více než dva roky trvající obležení tohoto města. Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 Sovětů.[12] | |
| Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2. října svůj útok na Moskvu (operace Tajfun). Německý postup však záhy zpomalily podzimní deště, jež proměnily ruské cesty v bláto. O měsíc později udeřily první mrazy. V listopadu pronikli Němci do Rostova a na Krym. 15. listopadu zahájili svoji finální ofenzívu proti Moskvě, jež měla být provedena obrovitým obchvatem města. Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehrmachtu sotva 30 kilometrů od Kremlu, vyčerpaní němečtí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil. Do 5. prosince byl celý německý postup zastaven. Následujícího dne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova, oplývající moderními tanky T-34, sovětský protiútok, který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztažené německé linie o 200 kilometrů zpět. Německá blesková válka v Sovětském svazu ztroskotala. | |
| Síly se vyrovnávají | |
| Útok na Pearl Harbor, vstup USA do války | |
| Související informace lze nalézt také v článcích Útok na Pearl Harbor a Válka v Tichomoří. | |
| USS Arizona hořící po zásahu japonskými bombami během útoku na Pearl Harbor | |
| Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za následek ochlazení ve vztazích s USA. Po pádu metropolitní Francie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940 do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formálně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií. Přítomnost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonské požadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USA k uvalení ropného embarga na Japonsko, čímž bylo vážně poškozeno jeho hospodářství. Podle militantního křídla japonské vlády, v jehož čele stál Hideki Tódžó, si Japonsko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asii zajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou. Císařský generální štáb proto vypracoval plán obranného perimetru v Asii a v Tichém oceánu, umožňujícího Japonsku nerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedení defenzivní války. Nezbytným předpokladem úspěchu tohoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flotily. | |
| 7. prosince 1941 se z japonských letadlových lodí, jež nepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů, vznesly stovky japonských letadel, které krátce před osmou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou námořní základnu v Pearl Harboru.[13] Během dvouhodinového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řada amerických bitevních lodí a jiných plavidel. Po tomto zákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku. Na stranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Německo a Itálie. Už před vstupem do konfliktu USA pozvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastávaly jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám. V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence, když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Britům, Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní a jiné dodávky bez nutnosti okamžitého placení. Konečně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromné americké průmyslové kapacity plně zapojily do boje proti Ose. | |
| Americké střemhlavé bombardéry v bitvě u Midway | |
| Ochromení pacifické flotily poskytlo Japoncům volnou ruku k jejich expanzi. Před koncem prosince obsadili Japonci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy, stejně jako Guam a ostrov Wake, jež byly v držení Američanů. Rovněž vpadli do britského Malajska. Ze spojeneckého Siamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kontrolovaných Filipínách. Singapur, považovaný za nedobytnou pevnost, padl 15. února 1942. Kolem 130 000 Indů, Australanů a Britů bylo vzato do zajetí, pád Singapuru se stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin. Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonci v březnu Holandskou východní Indii a přistáli na Nové Guinei. Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na filipínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželi až do května. Na počátku téhož měsíce zahájili Japonci obojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na Nové Guinei, čímž by narušili komunikační spoje mezi USA a Austrálií. Ovšem v následné bitvě v Korálovém moři Spojenci odrazili japonské invazní síly. Po symbolickém Doolittlově náletu na Tokio[14] japonské velení rozhodlo o obsazení atolu Midway. Současně měly být dobyty Aleutské ostrovy. Na konci května vyplula japonská flotila pod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi. Japonci usilovali o další překvapivý úder, avšak Američané krátce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni o jejich úmyslu. 4. června 1942 se Američanům podařilo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě, jež tvořily jádro japonských námořních sil, načež Jamamoto nařídil ústup. Po pouhých šesti měsících skončilo období japonských úspěchů, neboť císařské námořnictvo se z této porážky, která ho připravila o klíčové letadlové lodě, nikdy zcela nevzpamatovalo. | |
| Tažení do Egypta | |
| V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8. armáda operaci Crusader, během níž osvobodila Tobrúk. Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty, byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici. Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil, síly Osy byly rychle doplněny, pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu. Rommel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku, kde koncem května přemohl jejich obranu u Gazaly. Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk. Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků. Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8. armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu. Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl. Boje pokračovaly po celý červenec, než byly obě strany příliš vyčerpány. | |
| Bitva o Atlantik | |
| Související informace lze nalézt také v článku Druhá bitva o Atlantik. | |
| Německá ponorka U-848 napadená spojeneckým letadlem | |
| Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí. Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14. říjen 1939, kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow, hlavního opěrného bodu britské domácí flotily (Home Fleet), přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí. Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek. Teprve po dobytí Francie, jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu, Lorientu, Saint-Nazaire a La Rochelle, zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů, došlo k zefektivnění německých ponorkových operací. Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček, proti nimž byly spojenecké konvoje, slabě chráněné doprovodnými torpédoborci, bezmocné. V roce 1940 přišli Spojenci o 4,5 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství. Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda, jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů. K podpoře vedení ponorkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moře do Atlantiku německá eskadra. Ta sestávala z právě do služby uvedené bitevní lodě Bismarck, těžkého křižníku Prinz Eugen a několika torpédoborců. V průběhu plavby v Dánském průlivu mezi Grónskem a Islandem poslal Bismarck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood. Přesto dříve, než doplul do Francie, byl dostižen a zničen britským loďstvem. | |
| Po vstupu Spojených států do války se těžiště německých akcí přesunulo blíže k americkému pobřeží. Zpočátku špatně organizovaná americká pobřežní obrana nedokázala zamezit útokům na obchodní lodě. Operační pásmo ponorek se později v důsledku intenzivnější obrany rozšířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku. Původní počet asi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovině roku 1942 na více než 300. Tento rok byl proto nejúspěšnějším rokem německých ponorek, které zničily přes 8 milionů tun lodního prostoru, čímž se nejvíce přiblížily kritické hranici ohrožující britské hospodářství. | |
| Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma, používané ponorkami. Díky zvýšené spojenecké produkci modernějších letadel a torpédoborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německých ponorek, což si vynutilo dočasné přerušení ponorkových operací. Na tomto zvratu, jenž se projevil poklesem potopené tonáže na 3,5 milionů, nic nezměnil ani vynález šnorklu. Po osvobození Francie v létě 1944 musely být opuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku. Ponorky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltského moře. Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponorky buď poslány ke dnu, nebo se jejich posádky vzdaly ve spojeneckých přístavech. | |
| Bitva u Stalingradu | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva u Stalingradu. | |
| Poté, co byly sovětské průlomy na východní frontě eliminovány, převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět iniciativu. Nová Hitlerova ofenzíva (Fall Blau) si kladla za cíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutí za Kavkaz, kde mělo být obsazeno Baku a místní ropná pole. Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrdla, byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu, jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na začátku července. 28. června vyrazili Němci východně od Charkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdny stanuli na březích Donu. Navzdory rychlosti útoku byly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižší než v předchozím roce. Stalin a jeho generálové věřili, že Němci chystají druhý, mnohem mocnější úder na Moskvu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy, zatímco na jihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení. | |
| Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti německého postupu rozhodl pozměnit původní plán a nařídil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit na Kavkaz. 23. července byl znovu dobyt Rostov a na začátku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň, načež dorazily k severnímu Kavkazu, kde byly spatřeny první vrtné věže. 21. srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlajku se svastikou na hoře Elbrus. Kvůli velkým vzdálenostem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilo zásobování vojenských operací, což zpomalilo další útoky. | |
| Německý postup ve Stalingradu | |
| Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž postup německé 6. armády vstříc Stalingradu. Vlastní bitva u Stalingradu začala 23. srpna potom, co asi 1000 letadel Luftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami, které proměnily většinu města v hromadu sutin. Krátce nato dosáhly německé jednotky Volhy severně od města. V samotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizovanou obranu, s níž se Němci střetli v rozhořčeném boji o každý dům a ulici. Zapletli se tak do náročné a vyčerpávající bitvy v rozvalinách města, v níž utrpěli vysoké ztráty. Během německé ofenzívy, pokračující až do poloviny října, přišla 6. armáda o polovinu svých bojových stavů, zatímco sovětské 62. armádě neustále proudily přes Volhu čerstvé posily. | |
| Rudá armáda obkličuje německá vojska bojující ve Stalingradu u Kalače | |
| Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá křídla tvořena méně kvalitními rumunskými, maďarskými a italskými divizemi. Této slabosti využili Sověti, když v rámci operace Uran provedli 19. listopadu dva mohutné údery severozápadně a jihovýchodně od města. O čtyři dny později se útočící sovětské fronty setkaly západně od Stalingradu, čímž byla 6. armáda uvržena do obklíčení. Ujištěn Göringovým tvrzením, že Luftwaffe dokáže zásobit obleženou 6. armádu letecky, rozkázal Hitler jejímu veliteli, generálu Paulusovi, vytrvat na místě. 12. prosince byl zahájen pokus o vyproštění. Nicméně trvající sovětský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklizením Stalingradu měly za následek, že němečtí vojáci ve městě se ocitli v pasti. V polovině prosince byla spuštěna operace Saturn, při níž Rudá armáda vytlačila Němce z Kavkazu. Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovětskou výzvu ke kapitulaci, pročež Sověti obnovili útok na město, než konečně 31. ledna Paulus a většina vyhladovělých vojáků 6. armády v beznadějné situaci kapitulovala. Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2. února 1943, ačkoli omezené střety především v městských stokách pokračovaly ještě v dalších měsících. Z téměř 300 000 příslušníků 6. armády padlo do sovětského zajetí 90 000 mužů, z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze 6000. Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilo mýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbolem obratu ve vývoji války. | |
| Vítězství Spojenců v Africe | |
| Související informace lze nalézt také v článku Druhá bitva u El Alameinu. | |
| Vojáci Commonwealthu u El Alamejnu | |
| Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu 1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů. V témže měsíci navštívil Winston Churchill Egypt, načež byl novým velitelem 8. armády jmenován generál Montgomery, jenž dodal britským silám v Africe novou energii. Koncem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolí Nilu, avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou v bitvě u Alam Halfy. Rommel se poté vydal ze zdravotních důvodů do Německa, čehož Britové využili k posílení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy. 23. října zahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu, v níž po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonwealthu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta. | |
| Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vylodily v Casablance, Oranu a Alžíru ve francouzské severní Africe (operace Torch). Nicméně Hitler a Mussolini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska do Tuniska. Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps, obezřetně stíhaný Montgomeryho 8. armádou. Po překročení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích. V únoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaútočil na západ proti americkým divizím v průsmyku Kaserín. Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američanům vážnou porážku, ti se ale z tohoto nezdaru rychle poučili. Koncem března se Britům podařilo vymanévrovat Rommela u Mareth, pročež se postavení Osy v Africe začalo pozvolna hroutit. Poté, co Spojenci vstoupili do Tunisu, síly Osy 13. května 1943 kapitulovaly. Do zajetí padlo 275 000 italských a německých vojáků. | |
| Odpor proti okupaci | |
| Po příchodu německé armády byly v různých evropských státech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobeným obyvatelstvem, které vycházely z nacistických politických, rasových a ekonomických idejí a záměrů. K jejich naplnění využívali okupanti všech možných prostředků represe, jež obnášely především vojenský a policejní útlak, reprezentovaný systémem koncentračních táborů a hrozbou odvlečení na nucené práce, jimiž byly postiženy miliony lidí. Represe a vykořisťování však brzy narazily na odpor poražených a okupovaných národů. | |
| Sovětští partyzáni vytlačující německou trestnou expedici | |
| V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů. Ve Francii docházelo k ozbrojeným útokům, na nichž se podílely odbojové skupiny Résistance a Maquis. V Polsku působila podzemní Zemská armáda (Armija Krajowa), která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání. V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentát na Reinharda Heydricha, jednoho z nejvýše postavených nacistů.[15] Nejsilnější odpor převládal v balkánských státech a ve východní Evropě. Jugoslávští partyzáni vedení Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Hercegoviny a Černé Hory, přičemž na sebe vázali několik divizí Osy. Obdobně řečtí komunističtí (ELAS) a monarchističtí partyzáni (EDES) kontrolovali hornaté řecké vnitrozemí. Taktéž na dobytém území Sovětského svazu operovaly četné odbojové skupiny, které prováděly sabotáže na komunikačních uzlech. Partyzánský způsob boje byl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války, takže po obsazení západních částí země zahájily odříznuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty. Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní a západní Evropě. Ve Francii nebo Itálii, kde vzniklo silné komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci, docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civilního obyvatelstva. Naproti tomu válka proti partyzánům v Řecku, Jugoslávii, Albánii nebo SSSR nabývala podoby nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje. Dokladem toho je skutečnost, že jenom v Bělorusku zahynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace. | |
| Asijské národy okupované císařskou armádou byly Japonci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společného blahobytu. Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítáni jako osvoboditelé z nadvlády Evropanů, jejich brutalita vůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávist a odpor. | |
| Sicílie a Itálie | |
| Související informace lze nalézt také v článku Italské tažení. | |
| Monte Cassino | |
| V lednu 1943 se konala konference v Casablance, na níž Churchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invaze na Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západní Evropu. Realizace tohoto záměru započala 9. července 1943, kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké síly zachytily na Sicílii. Navzdory houževnatému odporu německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránit Spojencům v dobytí ostrova. Přesto ještě před pádem Sicílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svých jednotek na pevninu. Mezitím, co probíhaly boje na Sicílii, byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn. Na začátku září byl však osvobozen německým komandem a na Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovou Italskou socialistickou republiku. | |
| Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci, které vyústilo v podepsání kapitulace 3. září 1943.[16] V tentýž den překročili Britové Messinský průliv. 9. září, den po zveřejnění italské kapitulace, se Američané vylodili u Salerna nedaleko Neapole. Zde ale museli čelit prudkému německému protiútoku. Ovšem ještě před začátkem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih od Říma, kde hodlali využít přirozeného defenzivního terénu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomalení spojeneckého postupu na sever. Američané se v lednu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranu vyloděním u Anzia v týlu Gustavovy linie. V téže době začala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino. Spojenci podnikli celkem čtyři útoky, avšak teprve v květnu se Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství. 4. června vstoupili spojenečtí vojáci do Říma.[17] Němci zatím v pořádku ustoupili na Gótskou linii, protínající italský poloostrov mezi Pisou a Rimini. Churchill věřil, že rychlý postup přes severní Itálii by Spojencům umožnil proniknout k Vídni. Nicméně do začátku zimy 1944 spojenecké armády nedokázaly zdolat německý odpor. | |
| Kursk a osvobození Ukrajiny | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva u Kurska. | |
| V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do poloviny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem. Při následném německém protiútoku, jemuž čelili v bitvě u Sokolova i vojáci 1. československého praporu, však Němci opět obsadili Charkov, čímž vznikla výduť u města Kursk. | |
| Sovětské tanky v bitvě u Kurska | |
| Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje na východní frontě, vrhl se Hitler do plánování nové letní ofenzívy, jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení sovětských vojsk ve výběžku u města Kursk. Ve srovnání s dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohem skromnější operační cíl. Stavka byla prostřednictvím sovětské rozvědky dostatečně informována o německých úmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnit vytvořením hustých minových polích a protitankových pastí, rozmístěním velkého počtu protitankových děl a zřízením do hloubky vedených linií zákopů. Bitva u Kurska začala 5. července 1943 německým úderem severně a jižně od města, přičemž jádro německých sil představovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tanků včetně Tigrů. Toto střetnutí se stalo největší tankovou bitvou celé války. Navzdory ohromné koncentraci tankových sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilo spojit, načež Hitler po několika dnech nařídil zastavení ofenzívy. V tomto marném boji byly promrhány německé tankové zálohy, takže iniciativa na východní frontě přešla definitivně na stranu Rudé armády. | |
| Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině července a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov. V srpnu začala druhá bitva o Smolensk, jenž byl Sověty osvobozen na konci září. Hitler se pokusil zadržet stupňující se nápor Rudé armády vybudováním Východního valu. Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté, co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí na pravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účasti československých vojáků Kyjev. Postup Rudé armády neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu. Na jihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukrajiny, na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské a korsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1. československé brigády. Na přelomu března a dubna se části německých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklíčení v bitvě u Kamence Podolského. Pokračující sovětské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prut na rumunských hranicích. Sovětské tanky se dále na západě probily až do blízkosti Lvova, když předtím dosáhly sovětsko-polské hranice z roku 1939. Část německých a rumunských divizí byla odříznuta na Krymu, kde byla dílem zlikvidována při krymské operaci, dílem se je podařilo evakuovat. | |
| Ofenzíva Spojenců v Tichomoří | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva o Guadalcanal. | |
| Mrtví japonští vojáci na Guadalcanalu | |
| Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodlo americké vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námořních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu, kde měla být eliminována klíčová japonská vojenská základna v Rabaulu. První krok k jejímu obsazení představovalo dobytí ostrova Guadalcanal, na němž byl v následujícím měsíci zahájen výsadek americké námořní pěchoty. Počáteční snadné přistání na ostrově zkomplikoval příchod japonských posil („tokijský expres“). V pobřežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev, zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva. Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke stažení loďstva koncem listopadu. Vlastní bitva o Guadalcanal skončila pak 9. února 1943 americkým vítězstvím. | |
| Americká námořní pěchota během bitvy o Guadalcanal | |
| V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout z Indie barmskou džunglí do údolí řeky Iravádí, avšak tato operace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943. V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy, ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifiku. V září vypudili Australané a Američané pod velením generála MacArthura Japonce z východního pobřeží Nové Guineie. Americký a novozélandský postup na Šalamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděním na Bougainville v listopadu. Na konci roku 1943 zaútočili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Pacifiku, obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silně opevněný atol Tarawa. V únoru 1944 pokračovali Američané na Marshallovy ostrovy, kde se setkali s podobně tuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku. Významný podíl na japonských nezdarech náležel americkým ponorkám, které potápěly japonské obchodní lodě.[18] Kvůli následnému nedostatku surovin kolabovala japonská válečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot. Zásobování odloučených postů se hroutilo, evakuace a přesuny jednotek musely provádět válečné lodě, kterých ale nebylo dostatečné množství. | |
| V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojenci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu. Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go, japonská invaze do indického Ásámu, jehož dobytím by Japonci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínským nacionalistům. Japonské záměry byly však zmařeny odhodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimy a Imphálu silami Commonwealthu. Takřka současně probíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go, která vyústila v téměř úplný kolaps čínských vojsk. V červnu se Američané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v namáhavé bitvě o Saipan. Japonci usilovali o zvrat ve vývoji války v Tichomoří, ovšem jejich námořnictvo a letectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipínském moři. Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétat americké bombardéry, čímž byla započata destrukce japonských průmyslových center. Ve druhé polovině října byl zahájen americký výsadek na Filipínách. Krátce nato vyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posledního střetnutí v této válce. V tři dny trvající bitvě u Leyte na konci října 1944 byla japonská flotila navzdory sebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena. | |
| Vítězství Spojenců | |
| Strategické bombardování | |
| Související informace lze nalézt také v článku Strategické bombardování. | |
| Americké bombardéry B-17 | |
| Počátky koncepce strategického bombardování lze vypozorovat již na konci první světové války. V meziválečném období byla myšlenka leteckého bombardování nepřátelského týlu rozvíjena především britskými a americkými leteckými teoretiky. Nicméně byli to Němci, kteří jako první aplikovali tuto doktrínu, když ve španělské občanské válce Legie Condor bombardovala Guerniku. Rovněž Japonci napadali v Číně velká města, jako byla Šanghaj, Wuhan, Nanking nebo Kanton. V září 1939 uskutečnila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenským cílům v Polsku, zvlášť těžce byla poničena Varšava. Podobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při útoku Luftwaffe 14. května 1940. Bombardování Britských ostrovů začalo už během bitvy o Británii, po jejímž neúspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním náletům na britská města (Blitz). 8. listopadu vybombardovali Němci Coventry. V reakci na to Bombardovací velitelství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslovým cílům v Německu. Hitler původně trval na tom, že bombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vojenské cíle. Od těchto omezení bylo ale postupně upuštěno. Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezila Luftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie.[19] Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnán se zemí Bělehrad. Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž při operacích na východní frontě, ačkoli ani u Moskvy ani u Stalingradu nepřivodila rozhodnutí. Pozdější německá snaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombardováním sovětských továren byla limitována neexistencí vhodného typu letounu dlouhého doletu. | |
| Vybombardované čtvrti Hamburku | |
| Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké letectvo (USAAF). V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu bombardérů, vylepšování technických prostředků a posilování eskort doprovodných stíhaček. Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k plošným náletům na německá města. V březnu provedla RAF nálet na Lübeck, jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky. V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen a Brémy.Spojenci brzy zjistili,že než ničit města výbušninami, je mnohem efektivnější je zapálit.Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb.Požár město osvětlil, a další vlna bombardérů měla těžké bomby, které svrhávala do ulic.Přerušila dopravu, aby se hasiči nedostali k požárům, současně tím přerušila rozvod vody a plynu.(Po válce prováděné statistiky zjistily, že sklepní kryty chránily dosti-přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí, ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru, který má vlastní klimatizaci). Na jaře a v létě 1943 byla spálena na prach města v Porúří. Spojenecké bombardování Hamburku v červenci způsobilo požární bouři, jíž padlo za oběť 30 000 lidí.(Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů). Od září 1943 byl náletům vystaven také Berlín. V první polovině roku 1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii, avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války. Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi, raketami V1 a V2, které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle. Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu Londýna, Antverp a jiných západoevropských měst. V samém závěru války provedli Spojenci mezi 13. a 15. únorem 1945 bombardování Drážďan, při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí. Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů[20], přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky, jež bylo hlavním cílem strategického bombardování, nenastalo dříve než na jaře 1945. | |
| V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v roce 1944 zahájeno bombardování Japonska, do něhož se zapojovaly rovněž americké letouny z Číny. V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst. Nejničivěji byly zasaženy velké konurbace jako Nagoja, Ósaka, Kóbe a Jokohama. Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945, jež si vyžádaly 100 000 obětí, se v sutiny proměnily celé městské části. | |
| Vylodění v západní Evropě | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva o Normandii. | |
| Spojenecká invaze do Normandie | |
| Američtí vojáci v ulicích Cherbourgu | |
| Na konci listopadu 1943 se Roosevelt, Churchill a Stalin setkali na konferenci v Teheránu, aby zde projednali společný postup, přičemž bylo dohodnuto, že spojenecká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícím roce. Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budováním silně opevněného systému pobřežních pevností zvaných Atlantický val. Operace Overlord, jak zněl krycí název vylodění v Normandii, začala 6. června 1944 (den D), kdy zhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážích Normandie dvě americké, dvě britské a jednu kanadskou divizi.[21] Ty byly podporovány třemi výsadkovými divizemi, zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujících se jednotek, a téměř 12 000 letadly. Navzdory houževnaté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky do moře a Spojenci, jejichž vrchním velitelem byl generál Eisenhower, dokázali postupně rozšířit svoje předmostí. | |
| Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg. Zároveň podnikali útoky na Caen, které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července. Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra, jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna. Hitler se pokusil provést protiútok, jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře. Jeho tanky však byly snadno odraženy. Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením. Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu. Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25. srpna Paříž. Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon, když se vylodili v jižní Francii, odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever. Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie. Skupina německých generálů, vědoma si bezvýchodnosti německého postavení, provedla 20. července atentát na Hitlera. Akce skončila neúspěchem, načež byli spiklenci popraveni. | |
| Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím. Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy. Ústí Šeldy, bez něhož byl zdejší přístav bezcenný, setrvalo v rukou Němců až do listopadu. Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky, které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců. Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque, na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda. Němci mezitím konsolidovali svoje pozice na Západním valu, pročež Montgomery získal podporu pro operaci Market Garden, v rámci níž měli Spojenci rychle překonat Rýn a vpadnout do Německa. 17. září byli britští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýn v Nizozemsku. Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky, jež měly výsadkáře vyprostit. Posledního z těchto mostů, jenž se nacházel v Arnhemu, se ale Spojenci zmocnit nedokázali. Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci zajistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí, neboť kvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců se situace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala. | |
| Východní Evropa a Balkán | |
| Související informace lze nalézt také v článku Operace Bagration. | |
| Sovětský voják při pouličních bojích ve východním Bělorusku | |
| 22. června 1944, v den třetího výročí napadení SSSR, zahájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration, jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku.[22] V nastalé bitvě měli Sověti trojnásobnou převahu v pěchotě a disponovali rovněž absolutní převahou ve vzduchu. Ačkoli Hitler zakázal ústup, německá linie se začala záhy po zahájení útoku hroutit. 3. července se útočící sovětské tanky setkaly v Minsku, čímž obklíčily a zničily jádro skupiny armád Střed. Na východní frontě čelil nyní Wehrmacht průlomu katastrofálních rozměrů.[23] Do konce července dobyli Sověti Lvov, východní Polsko a Vilno na severu, čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí a přiblížili se k Východnímu Prusku. Sovětské údery uvrhly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpna se Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blízkosti Varšavy. V reakci na to vypuklo 1. srpna varšavské povstání vedené Zemskou armádou, jež však nacisté po dvou měsících bojů brutálně potlačili, přičemž zemřelo 200 000 Poláků. | |
| Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku. Nato v Bukurešti došlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca. Poté, co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavního města uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili válku Německu. V téže době se rozhořelo národní povstání na Slovensku, Sověti společně s československými jednotkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou operaci. Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázáno spojení, Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili. V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobaltí odpor Němců a jejich místních spojenců. Zbytky několika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse, kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku. V důsledku toho kapitulovalo 19. září Finsko. Již o několik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska, jež poté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko. 20. října osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad, což vedlo k německému vyklizení Řecka. Krátce předtím se maďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat příměří se Sověty, avšak byl svržen maďarskými fašisty podporovanými Němci, kteří okupovali Maďarsko v březnu. Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďarských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce prosince 1944 dokončit obklíčení Budapešti. | |
| Ardeny a Rýn | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva v Ardenách. | |
| Německý voják v Ardenách | |
| Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler ke shromáždění nových tankových záloh. S nimi hodlal udeřit proti americkým divizím v Ardenách, čímž by si otevřel cestu do belgických nížin a k Antverpám. Dobytím tohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a britské armády. Bitva v Ardenách, poslední Hitlerův pokus o zvrat vývoje války na západě, začala 16. prosince 1944, kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky. Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spojencům uplatnit jejich vzdušnou převahu. Po několika počátečních německých úspěších však energická protiopatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinutily Němce k zastavení ofenzívy dříve, než stihli překonat řeku Mázu. Jakmile nastalo zlepšení počasí, obnovilo spojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divize, které tudíž přešly do obrany. Vzniklý výběžek Spojenci eliminovali do poloviny ledna 1945, když zatlačili Wehrmacht do jeho původních pozic. Přesto ještě 1. ledna podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku. | |
| V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní, načež 24. března překročili na široké frontě samotný Rýn a pronikli do nitra Německa. V dubnu se rozhořela bitva v Porúří, kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 německých vojáků. Mezitím Britové překonali 5. dubna řeku Veseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe u Magdeburku. Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrů na východ, nicméně Eisenhower rozhodl přenechat dobytí německého hlavního města Rudé armádě. 25. dubna se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi. Americká 3. armáda pokračovala na jih do Bavorska a začátkem května překročila západní hranice Československa. Současně Britové a Kanaďané dorazili k Baltu. | |
| Konec války v Evropě | |
| Související informace lze nalézt také v článku Bitva o Berlín. | |
| „Velká trojka“ na jaltské konferenci | |
| V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženou Budapešť, avšak jejich protiútoky dosáhly jen omezených úspěchů, zbývající němečtí a maďarští obránci města kapitulovali v polovině února. 12. ledna spustili Sověti viselsko-oderskou operaci, jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie. Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západním a jižním Polsku. Dále pronikli do Slezska a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína. Při svém postupu Sověti 27. ledna objevili nacistický vyhlazovací tábor Osvětim, v němž bylo zavražděno kolem 1 milionu Židů. O dalším osudu Polska a východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na jaltské konferenci, na níž představitelé Roosevelt, Churchill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německa a Evropy. Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japonsku. Od února vedla pěchota 1. československého armádního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš. Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Baltského moře v Pomořansku. V témže měsíci byly zahájeny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace. Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly neutralizovány v dubnu v rámci východopruské operace. Po překonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března do Rakouska a 13. dubna dobyli Vídeň. Zatímco na východní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí, v Itálii zahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu, během níž překročili řeku Pád a dobyli severoitalská města. Nedlouho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho, jenž byl 28. dubna zastřelen. V Itálii válka oficiálně skončila kapitulací zdejších německých sil 2. května. | |
| Bitva o Berlín a Pražské povstání | |
| Finální bitva o Berlín začala 16. dubna útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře a Nise. Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokončili obklíčení Berlína, čímž boj o město vstoupil do své konečné fáze. 30. dubna pronikli sovětští vojáci do centra města, načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkru pod Říšským kancléřstvím sebevraždu. Zbývající obránci Berlína se 2. května vzdali Sovětům. 5. května vypuklo pražské povstání, které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupem Wehrmachtu. Následující den vstoupily do Prahy sovětské jednotky, jež západně od města sváděly s Němci boje až do 11. května. Posledním bojem československých jednotek byla bitva o Břest, která se uskutečnila 7. května. Válka v Evropě skončila 8. května 1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil.[24] | |
| Kapitulace Japonska | |
| Výbuch jaderné bomby nad Nagasaki | |
| Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vylodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v březnu následoval výsadek na Mindanao. Britové s podporou čínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívu proti Japoncům v Barmě, jíž završili obsazením Rangúnu v květnu dalšího roku. V Pacifiku zatím Američané svedli náročnou bitvu o Iwodžimu, jež byla s těžkými ztrátami dobyta v březnu. Zdejší letiště posléze využilo americké letectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japonsko. 1. dubna začala bitva o Okinawu, která byla vzdálena jen 500 kilometrů od Kjúšú, nejjižnějšího z japonských ostrovů. Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedli Japonci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny června, přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala sebevraždu. Američané utrpěli v tomto boji podobně jako předtím na Iwodžimě nezměrné ztráty. | |
| 11. července se vůdčí představitelé Spojenců sešli na konferenci v Postupimi. Byla potvrzena předchozí ujednání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adresována výzva k bezpodmínečné kapitulaci. Ta však byla japonskou vládou odmítnuta a proto americký prezident Truman, jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roosevelta, rozhodl o použití jaderných zbraní. Nato americké letectvo svrhlo 6. srpna jadernou bombu na japonské město Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki. Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o život více než 100 000 lidí. 8. srpna vyhlásil válku Japonsku i Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnová bouře. Během několika dní přemohl kwantungskou armádu v Japonci ovládaném Mandžusku.[25] V důsledku těchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15. srpna kapitulaci Japonska, která byla oficiálně podepsána 2. září 1945.[26] | |
| Dopady války | |
| Počty obětí | |
| Související informace lze nalézt také v článku Počet obětí druhé světové války. | |
| Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světové válce se značně liší, avšak většina současných historiků se kloní k číslu 60 milionů mrtvých, z čehož 20 milionů připadá na vojáky a 40 milionů na civilisty.[27][28] Celkové množství ztrát zůstává ovšem nejisté, neboť počet mrtvých nelze zcela přesně určit. Nejvážnější ztráty utrpěl Sovětský svaz, který v průběhu války přišel o 27 milionů lidí.[29] Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženo Polsko, jež pozbylo takřka pětinu své předválečné populace. Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé. Ze souhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušníci spojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících se konfliktu na straně Osy. Většina civilních obětí podlehla nemocem, hladu, masakrům nebo genocidě. Odhaduje se, že v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 12 milionů civilistů.[30] Další 1,5 milion zemřel v důsledku bombardování a kolem 14,5 milionů z jiných příčin. | |
| Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích. Nejodpornější německý zločin představuje holocaust, systematické a promyšlené vyvražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu, jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí. Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva. Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl nankingský masakr, při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů. V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt mezi 3 až 10 miliony příslušníků civilního obyvatelstva, převážně Číňanů.[31] | |
| Koncentrační tábory a válečné zločiny | |
| Související informace lze nalézt také v článcích Holocaust, Německé válečné zločiny ve druhé světové válce a Válečné zločiny Sovětského svazu za druhé světové války. | |
| Vězni koncentračního tábora Mauthausen osvobození americkými vojáky | |
| V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferenci ve Wannsee, kde rozhodly o konečném řešení židovské otázky (holocaust). K uskutečnění tohoto zvráceného záměru posloužil nacistům systém koncentračních a vyhlazovacích táborů, v nichž bylo zavražděno zhruba 6 milionů Židů. Stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony „podlidí“ (Untermenschen), včetně Romů, Slovanů, mentálně postižených, homosexuálů a jiných skupin osob. Součástí programu úmyslného vyhlazování, jenž byl plánován a realizován v nacistickém Německu, byl Generalplan Ost, podle něhož měla být provedena likvidace a etnická čistka Slovanů, čímž měl být pro německý národ zajištěn Lebensraum („životní prostor“) na východě. Miliony osob, převážně z východní Evropy, byly proti své vůli totálně nasazeny na práci v německé válečné ekonomice.[32] | |
| Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazích a pracovních táborech, v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí, jako bylo Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty.[33] Z přibližně 5,7 milionů Sovětů, kteří upadli do německého zajetí, zemřelo během války téměř 60 %.[34] Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce[35], pročež byli rovněž vsazeni do gulagů. | |
| Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japonské zajatecké tábory, které sloužily jako pracovní tábory. Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů více než 10 milionů čínských civilistů, jichž pak využívala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Číně. Je taktéž prokázáno omezené použití biologických a chemických zbraní státy Osy. Italové nasadili yperit při tažení v Etiopii, zatímco japonští vojáci uplatnili různé druhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaci Číny. Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromadného ničení na civilistech a v některých případech i na zajatcích.[36] | |
| Obžalovaní v norimberském procesu | |
| K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaní Němci. S miliony z nich bylo takto nakládáno především v Sovětském svazu a v Polsku, ačkoli obdobnému zacházení byli vystaveni i na Západě. Ve Spojených státech byly internovány tisíce japonských, italských a německých Američanů, přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadská vláda. | |
| Po skončení druhé světové války byly německé zločiny proti lidskosti, vedení útočné války, zločiny proti míru a válečné zločiny potrestány v hlavním norimberském procesu, v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu. Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v tokijském procesu. Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva.Závěr norimberského tribunálu zní :"Každý, kdo vykoná zločinný rozkaz, je vinen".Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já jsem jenom splnil rozkaz".(Např. německá ponorka postřílela bezbranné trosečníky kulometem.Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják za splnění zločinného rozkazu.).Oproti zločinům, jichž se dopustili příslušníci států Osy, činy způsobené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny. Mezi tyto skutečnosti lze zařadit přesuny obyvatelstva v Sovětském svazu, internace občanů japonského, německého a italského původu ve Spojených státech a Kanadě, sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontroverzní a morálně neospravedlnitelné plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území, čehož bylo nejhrůznějším příkladem bombardování Drážďan. | |
| Technologický pokrok | |
| Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první světové války průzkumné, stíhací a bombardovací úkoly, jimiž podporovaly pozemní síly. Vedle toho začala letadla sloužit k vzdušné přepravě zásob, vybavení či posil, třebaže jen v omezeném měřítku. V rámci strategického bombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalidněným oblastem, jejichž cílem bylo narušení nepřátelské průmyslové výroby a morálky obyvatelstva. Značný pokrok zaznamenal systém protiletadlové obrany, který využíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelectva.(Po válce prováděné statistiky však překvapivě ukázaly, že když se vzalo v úvahu množství nasazené techniky a vojáků, byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nejvíce letadel sestřelily stíhačky. Jednalo se spíše o morální efekt: lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo, že se s letadly bojuje.Větší efekt byl v tom, že nepřátelská letadla byla přinucena létat ve větší výšce, a tím měla ztížené přesné zaměřování).Svého prvního omezeného nasazení se za druhé světové války dočkala proudová letadla. Kvůli svému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu sice neměla vážnější vliv na vývoj války, přesto předznamenala poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel. | |
| V námořním válečnictvím bylo rovněž dosaženo všestranného rozvoje, zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmach letadlových lodí a ponorek. Ačkoli na počátku války se námořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspěchy, útoky na Tarent, Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčovou námořní zbraň na úkor bitevních lodí. V bitvě o Atlantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitou součástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejich obranyschopnost. Vedle vyšší efektivity byly letadlové lodě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě, jelikož nemusely být podobně silně pancéřovány. Ponorky, které prokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války, byly nasazovány všemi válčícími stranami. Hlavně Britové se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a taktiky, jako byl sonar, hlubinné miny a konvoje, zatímco Němci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vynalezením šnorklu a uplatňování taktiky vlčích smeček. | |
| Hirošima po atomovém útoku | |
| Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statických frontových linií první světové války k dynamičtějšímu a mobilnějšímu vedení války. Výraznou inovací byl koncept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní. Tank, jenž byl v první světové válce uplatňován převážně k podpoře pěchoty, se vyvinul v primární pozemní zbraň. Na konci 30. let byly sestrojeny po všech stránkách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trend pokračoval i po celou dobu války. To se projevilo zvyšováním rychlosti, zesílením pancíře a vyšší palebnou silou. Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na počátku války Němci, kteří se snažili vyvarovat přímému střetu vlastních tanků s nepřátelskými, což se za podpory ostatních složek ozbrojených sil, především ze strany letectva, osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu, vysoce úspěšné v Polsku a ve Francii. Velkého významu postupně nabývaly různé protitankové zbraně, jako byly stíhače tanků, nepřímá střelba, protitanková děla, protitankové miny a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu. I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád, zůstávala méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska. Většina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš nelišila od těch, jež byly využívány v předchozí válce. Největších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenosných kulometů a různých typů samopalů, které byly obzvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebo v džungli. Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovala útočná puška, jež se po válce stala standardní pěchotní zbraní takřka všech armád. | |
| V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyřešit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamů kódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stroji, z nichž nejznámější byla německá Enigma. Proti tomu působily systémy rozluštění kódů, mezi něž náležela například britská Ultra či americký systém, jenž dokázal prolomit japonský námořní kód. Vojenské rozvědky se dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací, kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojenci, čímž odvrátili pozornost německého velení od příprav invazí na Sicílii či do Normandie. Mezi jiné významné technologické a technické počiny dosažené během druhé světové války patří první programovatelné počítače, řízené střely a balistické rakety (V1 a V2), a v projektu Manhattan vyvinuté jaderné zbraně. | |
| Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze, zda je lepší nýtování, nebo svařování. Svařování je rychlejší, úspornější, a hlavně proto bylo zaváděno. Svařené díly jsou až o 30% lehčí (nýtované spoje musí být přeplátované), proto byly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější. Mimo to je nýtování fyzicky velmi namáhavé, pro ženy je na hranici jejich fyzické síly, a museli je vykonávat muži.[zdroj?] Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy, a muži mohli jít na frontu. | |
| Poválečný vývoj | |
| Související informace lze nalézt také v článku Studená válka. | |
| Odsun sudetských Němců z Československa | |
| Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón, přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě. Souběžně s tím proběhl odsun německého obyvatelstva z východní Evropy, zvláště z Polska a Československa, což bylo stvrzeno na postupimské konferenci. Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců. Polsko získalo nové západní hranice, čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území, z něhož uprchlo kolem 3,5 milionů lidí. Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou, Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií, k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus. V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří, zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy. Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci. | |
| Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů, která byla založena v San Franciscu 26. června 1945.[37] Navzdory tomuto počinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazem začaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trhliny. Evropa byla proto již několik let po válce rozdělena tzv. železnou oponou, která byla spuštěna od Štětína na Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovala demokratické západní státy a komunistické země řízené Sověty. Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlo ve studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedené Severoatlantické aliance (NATO) a sovětské Varšavské smlouvy. | |
| Mao Ce-tung vyhlašuje v Pekingu Čínskou lidovou republiku | |
| V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé světové války rozhořely nové válečné konflikty. V Číně se nacionalisté a komunisté utkali v občanské válce. Komunistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily, pročež byla v říjnu 1949 Mao Ce-tungem založena Čínská lidová republika. Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan. V Řecku vypukla občanská válka mezi královským vojskem, za nímž stáli Britové a Američané, a místními komunisty, kteří v tomto boji nakonec podlehli. Nejvážnější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském poloostrově, kde komunistická Severní Korea podporovaná Sověty a Čínou, napadla Jižní Koreu, která obdržela vojenskou a materiální pomoc od západních mocností. Korejská válka skončila po třech letech příměřím. | |
| Ihned po válce nastalo v zámořských državách evropských států období dekolonizace. Příčiny tohoto jevu tkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus, především však v ekonomickém vyčerpání evropských koloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucích požadavcích ovládaných národů na právo na sebeurčení. Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovou cestou, přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jako Indočína, Madagaskar, Indonésie a Alžírsko. Řada zemí byla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického nebo náboženského hlediska, což mělo za následek rozdělení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinu a vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na území někdejšího Britského Rádže. | |
| Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v různých částech světa, třebaže všeobecně probíhala vcelku rychle. V Evropě se Západní Německo díky Marshallovu plánu snadno zotavilo a již v 50. letech dosáhlo dvojnásobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému stavu.(Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty "Wir sind wieder Wer" -My jsme zase Někdo!).Itálie vzešla z války zcela zruinována, nicméně během 50. let vykazovala stabilní a vysoký ekonomický růst. Vyčerpané Spojené království se po skončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu, přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval i v dalších desetiletích. Francie navzdory počátečním obtížím brzy dosáhla ekonomického růstu, jenž napomohl rychlé modernizaci země. Rovněž Sovětský svaz se dokázal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami, které postihly převážně západní území státu. V Asii dosáhlo Japonsko rapidního hospodářského vzestupu, díky němuž se tato země stala v 80. letech jednou z největších světových ekonomik. Čína se po skončení občanské války nacházela v troskách. Obstojně se vyvíjející hospodářství, které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou světovou válkou, bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem, ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky. Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměř polovinu veškeré průmyslové výroby, na čemž se mnoho nezměnilo až do 70. let. | |
| Související články | |
| První světová válka | |
| Příčiny druhé světové války | |
| Chronologie druhé světové války | |
| Velká vlastenecká válka | |
| Holocaust | |
| Moderní dějiny | |
| Studená válka | |
| Druhá světová válka v literatuře | |
| Seznam filmů s tematikou druhé světové války z východní fronty | |
| Seznam českých filmů odehrávajících se během druhé světové války | |
| Citace | |
| ↑ Mečislav Borák v Nástinu dějin Těšínska (1992), str. 107. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 14. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 18. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 19. | |
| ↑ http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2000_1/zvalka.htm | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 40. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 45. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 56. | |
| ↑ http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_11101.html | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 78. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 106. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 124. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 136-137. | |
| ↑ http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_12046.html | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 168. | |
| ↑ http://www.dejiny.nln.cz/archiv/06-2003/01-62003.html | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 336. | |
| ↑ http://www.navy.mil/navydata/cno/n87/history/wwii-campaigns.html | |
| ↑ http://www.eyewitnesstohistory.com/blitz.htm | |
| ↑ http://www.guardian.co.uk/world/2003/oct/22/worlddispatch.germany | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 340-341. | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 346. | |
| ↑ http://www.palba.cz/viewforum.php?f=187 | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 432. | |
| ↑ http://www.fronta.cz/sovetska-armada-na-dalnem-vychode-v-roce-1945 | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 448-449. | |
| ↑ http://web.jjay.cuny.edu/~jobrien/reference/ob62.html | |
| ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 450. | |
| ↑ http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4530565.stm | |
| ↑ http://fcit.usf.edu/Holocaust/people/victims.htm | |
| ↑ http://www.hawaii.edu/powerkills/SOD.CHAP3.HTM | |
| ↑ http://www.dw-world.de/dw/article/0,2144,1757323,00.html | |
| ↑ http://www.heritage.org/Research/RussiaandEurasia/HL-800.cfm | |
| ↑ http://www.historynet.com/soviet-prisoners-of-war-forgotten-nazi-victims-of-world-war-ii.htm | |
| ↑ http://www.channel4.com/history/microsites/H/history/t-z/warlords1stalin.html | |
| ↑ http://search.japantimes.co.jp/member/nn20040727a9.html | |
| ↑ http://www.un.org/aboutun/history.htm | |
| Literatura | |
| BETHELL, Nicholas. Útok na SSSR: druhá světová válka. Praha : Svojtka & Co., 2000. ISBN 80-7237-279-3 | |
| BOYLE, David. Druhá světová válka ve fotografiích. Čestlice : Rebo, 2007. ISBN 978-80-7234-780-3 | |
| CAWTHORNE, Nigel. Bitvy druhé světové války. Frýdek-Místek : Alpress, 2007. ISBN 978-80-7362-446-0 | |
| CÍLEK, Roman. Holocaust: zřetězení zla. Praha : P3K, 2007. ISBN 978-80-903584-8-5 | |
| DAVIES, Norman. Evropa ve válce 1939-1945 : žádné jednoduché vítězství. Praha : BB/art, 2007. 542 s. ISBN 978-80-7381-203-4. | |
| GILBERT, Martin. Druhá světová válka: úplná historie. Praha : BB/art, 2006. ISBN 80-7341-933-5 | |
| CHURCHILL, Winston. Druhá světová válka I-VI. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-739-3 | |
| JORDAN, David; WIEST, Andrew. Atlas druhé světové války: fakta o bojových střetnutích na všech frontách. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-273-3 | |
| KEEGAN, John. Druhá světová válka. Praha : Beta-Dobrovský ; Plzeň : Ševčík, 2003. ISBN 80-7306-063-9 | |
| LIDDELL HART, Basil. Dějiny druhé světové války. Brno : Jota, 2000. ISBN 80-7217-117-8 | |
| NÁLEVKA, Vladimír. Druhá světová válka. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-390-3 | |
| OVERY, Richard. Proč spojenci zvítězili. Praha : Beta-Dobrovský ; Plzeň : Ševčík, 2008. ISBN 978-80-7306-338-2 | |
| PIEKALKIEWICZ, Janusz. Druhá světová válka. Praha : Svojtka & Co., 2007. ISBN 978-80-7352-764-8 | |
| SALMAGGI, Cesare; PALLAVISINI, Alfredo. 2194 dnů: ilustrovaná chronologie druhé světové války. Praha : Olympia, 2007. ISBN 978-80-7376-005-2 | |
| SHAW, Antony. II. světová válka den po dni. Praha : Naše vojsko : Columbus, 2007. ISBN 80-206-0732-3 | |
| WILLMOTH, Hedley Paul. Druhá světová válka. Praha : Euromedia Group - Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1403-2 | |
| Kronika druhé světové války. Praha : Fortuna Print, 2003. ISBN 80-7321-072-X | |
| FRIEDRICH,Jörg Der Brand. München :13.Auflage 2003 ,Propyläen Verlag ,ISBN3-549-07165-5 | |
| Externí odkazy | |
| České | |
| Druhá světová válka (fronta.cz) | |
| Druhá světová válka a Reenacting na jednom místě(militaryzone.cz) | |
| II. světová válka (stránky Českého rozhlasu) | |
| 2. světová válka: Válku vidět - slyšet | |
| II. světová válka – příčiny, průběh, výsledek, důsledky (PDF) | |
| Druhá světová válka (druha.svetova.cz) | |
| Panzernet, německá a sovětská obrněná technika druhé světové války | |
| Barevné fotografie z druhé světové války | |
| Cizojazyčné | |
| World War II Database (en) | |
| World War II Encyclopedia by the History Channel (en) | |
| Deutsche Welle special section on World War II (en) | |
| Der Zweite Weltkrieg (shoa.de) (de) | |
| World War II Propaganda Leaflet Archive (en) | |
| World War 2 Pictures In Colour (en) | |
| Multimedia map, from the invasion of the Soviet Union to the fall of Berlin (en) | |
| World War II Military Situation Maps (en) | |
| V tomto článku jsou použity překlady textů z článků World War II na anglické Wikipedii a Zweiter Weltkrieg na německé Wikipedii. | |
| Velké kampaně a střetnutí druhé světové války | |
| Druhá čínsko-japonská válka · Invaze do Polska · Druhá bitva o Atlantik · Zimní válka · Operace Weserübung · Bitva o Francii · Bitva o Středozemní moře · Bitva o Británii · Balkánské tažení · Druhá světová válka v Africe · Východní fronta · Pokračovací válka · Sovětsko-japonská válka · Válka v Tichomoří · Druhá světová válka v jihovýchodní Asii · Italské tažení · Západní fronta | |
| Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%A1_sv%C4%9Btov%C3%A1_v%C3%A1lka“ | |
| Kategorie: Wikipedie:Dobré články | Druhá světová válka | Války Brazílie | Války Československa | Války Číny | Války Francie | Války Japonska | Války Jihoafrické republiky | Války Německa | Války Norska | Války Polska | Války Sovětského svazu | Války Spojeného království | Války USA | Války Slovenska | Války Maďarska | |
| Stránka byla naposledy editována 21. 4. 2011 v 11:08. | |
| Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití. |
| World War II | |
| From Wikipedia, the free encyclopedia | |
| World War II | |
| Clockwise from top left: Chinese forces in the Battle of Wanjialing, Australian 25-pounder guns during the First Battle of El Alamein, German Stuka dive bombers on the Eastern Front winter 1943–1944, US naval force in the Lingayen Gulf, Wilhelm Keitel signing the German Surrender, Soviet troops in the Battle of Stalingrad | |
| Date 1 September 1939 – 2 September 1945 | |
| Location Europe, Pacific, Atlantic, South-East Asia, China, Middle East, Mediterranean and Africa, briefly North America | |
| Result Allied victory | |
| Creation of the United Nations | |
| Emergence of the United States and the Soviet Union as superpowers | |
| Beginning of the Cold War. (more...) | |
| Belligerents | |
| Allies | |
| Soviet Union (1941–45) | |
| United States (1941–45) | |
| British Empire[1] | |
| China (at war 1937–45) | |
| France[2] | |
| Poland | |
| Canada | |
| Australia | |
| New Zealand | |
| South Africa | |
| Yugoslavia (1941–45) | |
| Norway (1940–45) | |
| Netherlands (1940–45) | |
| Belgium (1940–45) | |
| Greece (1940–45) | |
| ...and others | |
| Axis | |
| Germany | |
| Japan (at war 1937–45) | |
| Italy (1940–43) | |
| Hungary (1941–45) | |
| Romania (1941–44) | |
| Bulgaria (1941–44) | |
| Co-belligerents | |
| Finland (1941–44) | |
| Iraq (1941) | |
| Thailand (1942–45) | |
| Puppet states | |
| Manchukuo | |
| Croatia (1941–45) | |
| Slovakia | |
| ...and others | |
| Commanders and leaders | |
| Allied leaders | |
| Joseph Stalin | |
| Franklin D. Roosevelt | |
| Winston Churchill | |
| ...and others | |
| Axis leaders | |
| Adolf Hitler | |
| Hirohito | |
| Benito Mussolini | |
| ...and others | |
| Casualties and losses | |
| Military dead: | |
| Over 16,000,000 | |
| Civilian dead: | |
| Over 45,000,000 | |
| Total dead: | |
| Over 61,000,000 (1937–45) | |
| ...further details Military dead: | |
| Over 8,000,000 | |
| Civilian dead: | |
| Over 4,000,000 | |
| Total dead: | |
| Over 12,000,000 (1937–45) | |
| ...further details | |
| World War II series | |
| Precursors | |
| Asian events · European events · Timeline | |
| 1939 · 1940 · 1941 · 1942 · 1943 · 1944 · 1945 | |
| Eastern front · Western Front · Pacific War · Battles · Mediterranean, Middle East and African Campaigns · Commanders | |
| Technology · Military operations · Manhattan Project | |
| Air warfare of World War II · Home front · Collaboration · Resistance | |
| Aftermath | |
| Casualties · Further effects · War crimes · Japanese war crimes · Consequences of Nazism | |
| Depictions | |
| World War II articles | |
| Alphabetical index: 0-9 A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z | |
| Campaigns | Countries | Equipment | |
| Lists | Outline | Timeline | Portal | Category | |
| World War II, or the Second World War[3] (often abbreviated as WWII or WW2), was a global military conflict lasting from 1939 to 1945, which involved most of the world's nations, including all of the great powers: eventually forming two opposing military alliances, the Allies and the Axis. It was the most widespread war in history, with more than 100 million military personnel mobilised. In a state of "total war," the major participants placed their entire economic, industrial, and scientific capabilities at the service of the war effort, erasing the distinction between civilian and military resources. Marked by significant events involving the mass death of civilians, including the Holocaust and the only use of nuclear weapons in warfare, it was the deadliest conflict in human history,[4] resulting in 40 million to over 70 million fatalities. | |
| The war is generally accepted to have begun on 1 September 1939, with the invasion of Poland by Germany and Slovakia, and subsequent declarations of war on Germany by France and most of the countries of the British Empire and Commonwealth. Germany set out to establish a large empire in Europe. From late 1939 to early 1941, in a series of campaigns and treaties, Germany conquered or subdued much of continental Europe; amid Nazi-Soviet agreements, the nominally neutral Soviet Union fully or partially occupied and annexed territories of its six European neighbours. Britain and the Commonwealth remained the only major force continuing the fight against the Axis in North Africa and in extensive naval warfare. In June 1941, the European Axis launched an invasion of the Soviet Union, giving a start to the largest land theatre of war in history, which, from this moment on, was tying down the major part of the Axis military power. In December 1941, Japan, which had been at war with China since 1937,[5] and aimed to dominate Asia, attacked the United States and European possessions in the Pacific Ocean, quickly conquering much of the region. | |
| The Axis advance was stopped in 1942 after the defeat of Japan in a series of naval battles and after defeats of European Axis troops in North Africa and, decisively, at Stalingrad. In 1943, with a series of German defeats in Eastern Europe, the Allied invasion of Fascist Italy, and American victories in the Pacific, the Axis lost the initiative and undertook strategic retreat on all fronts. In 1944, the Western Allies invaded France, while the Soviet Union regained all territorial losses and invaded Germany and its allies. | |
| The war in Europe ended with the capture of Berlin by Soviet and Polish troops and the subsequent German unconditional surrender on 8 May 1945. The Japanese Navy was defeated by the United States, and invasion of the Japanese Archipelago ("Home Islands") became imminent. The war in Asia ended on 15 August 1945 when Japan agreed to surrender. | |
| The war ended with the total victory of the Allies over Germany and Japan in 1945. World War II altered the political alignment and social structure of the world. The United Nations (UN) was established to foster international cooperation and prevent future conflicts. The Soviet Union and the United States emerged as rival superpowers, setting the stage for the Cold War, which lasted for the next 46 years. Meanwhile, the influence of European great powers started to decline, while the decolonisation of Asia and Africa began. Most countries whose industries had been damaged moved towards economic recovery. Political integration, especially in Europe emerged as an effort to stabilise postwar relations. | |
| Contents | |
| 1 Chronology | |
| 2 Background | |
| 3 Pre-war events | |
| 3.1 Invasion of Ethiopia | |
| 3.2 Spanish Civil War | |
| 3.3 Japanese invasion of China | |
| 3.4 Japanese invasion of the Soviet Union and Mongolia | |
| 3.5 European occupations and agreements | |
| 4 Course of the war | |
| 4.1 War breaks out in Europe | |
| 4.2 Axis advances | |
| 4.3 The war becomes global | |
| 4.4 Axis advance stalls | |
| 4.5 Allies gain momentum | |
| 4.6 Allies close in | |
| 4.7 Axis collapse, Allied victory | |
| 5 Aftermath | |
| 6 Impact | |
| 6.1 Casualties and war crimes | |
| 6.2 Concentration camps and slave work | |
| 6.3 Home fronts and production | |
| 6.4 Occupation | |
| 6.5 Advances in technology and warfare | |
| 7 See also | |
| 8 Notes | |
| 9 References | |
| 10 External links | |
| Chronology | |
| See also: Timeline of World War II | |
| The start of the war is generally held to be 1 September 1939, beginning with the German invasion of Poland; Britain and France declared war on Germany two days later. Other dates for the beginning of war include the Japanese invasion of Manchuria on 13 September 1931,[6] and the start of the Second Sino-Japanese War on 7 July 1937.[7][8] | |
| Others follow A. J. P. Taylor, who held that there was a simultaneous Sino-Japanese War in East Asia, and a Second European War in Europe and her colonies. The two wars merged in 1941, becoming a single global conflict, at which point the war continued until 1945. This article uses the conventional dating.[9] | |
| The exact date of the war's end is not universally agreed upon. It has been suggested that the war ended at the armistice of 14 August 1945 (V-J Day), rather than the formal surrender of Japan (2 September 1945); in some European histories, it ended on V-E Day (8 May 1945). The Treaty of Peace with Japan was not signed until 1951.[10] | |
| Background | |
| Main article: Causes of World War II | |
| World War I radically altered the diplomatic and political situations in Eurasia and Africa, with the defeat of the Central Powers, including Austria-Hungary, Germany and the Ottoman Empire; and the 1917 Bolshevik seizure of power in Russia. Meanwhile, the success of the Allied Entente powers including the United Kingdom, France, the United States, Italy, Serbia, and Romania, and the creation of new states from the collapse of Austria-Hungary and the Russian Empire, resulted in fundamental changes to the map of Eastern Europe. In the aftermath of the war, major unrest in Europe rose, especially irredentist and revanchist nationalism and class conflict. Irredentism and revanchism were strong in Germany because she was forced to accept significant territorial, colonial, and financial losses as part of the Treaty of Versailles. Under the treaty, Germany lost around 13 percent of its home territory and all of its overseas colonies, while German annexation of other states was prohibited, massive reparations were imposed, and limits were placed on the size and capability of Germany's armed forces.[11] Meanwhile, the Russian Civil War had led to the creation of the Soviet Union. After Lenin's death in 1924, Joseph Stalin seized power in the USSR and repudiated the New Economic Policy favouring the Five Year Plans instead.[12] | |
| The German Empire was dissolved in the German Revolution of 1918–19, and a democratic government was formed which was known as the Weimar Republic. During the interwar period, domestic civil conflict occurred in Germany involving nationalists and reactionaries versus communists and moderate democratic political parties. A similar scenario occurred in Italy. Although Italy as an Entente ally made some territorial gains, Italian nationalists were angered that the terms of the Treaty of London upon which Italy had agreed to wage war on the Central Powers, were not fulfilled with the peace settlement. From 1922 to 1925, the Italian Fascist movement led by Benito Mussolini seized power in Italy with a nationalist, totalitarian, and class collaborationist agenda that abolished representative democracy, repressed political forces supporting class conflict or liberalism, and pursued an aggressive foreign policy aimed at forcefully forging Italy as a world power, and promising to create a "New Roman Empire."[13] In Germany, the Nazi Party led by Adolf Hitler pursued establishing such a fascist government in Germany. With the onset of the Great Depression, Nazi support rose and, in 1933, Hitler was appointed Chancellor of Germany, and in the aftermath of the Reichstag fire, Hitler created a totalitarian single-party state led by the Nazis.[14] | |
| The Kuomintang (KMT) party in China launched a unification campaign against regional warlords and nominally unified China in the mid-1920s, but was soon embroiled in a civil war against its former Chinese communist allies.[15] In 1931, an increasingly militaristic Japanese Empire, which had long sought influence in China[16] as the first step of its right to rule Asia, used the Mukden Incident as justification to invade Manchuria and established the puppet state of Manchukuo.[17] Too weak to resist Japan, China appealed to the League of Nations for help. Japan withdrew from the League of Nations after being condemned for its incursion into Manchuria. The two nations then fought several minor conflicts, in Shanghai, Rehe and Hebei, until signing the Tanggu Truce in 1933. Thereafter, Chinese volunteer forces continued the resistance to Japanese aggression in Manchuria, and Chahar and Suiyuan.[18] | |
| Benito Mussolini (left) and Adolf Hitler (right) | |
| Adolf Hitler, after an unsuccessful attempt to overthrow the German government in 1923, became the Chancellor of Germany in 1933. He abolished democracy, espousing a radical, racially motivated revision of the world order, and soon began a massive rearmament campaign.[19] Meanwhile, France, to secure its alliance, allowed Italy a free hand in Ethiopia, which Italy desired as a colonial possession. The situation was aggravated in early 1935 when the Territory of the Saar Basin was legally reunited with Germany and Hitler repudiated the Treaty of Versailles, speeding up his rearmament programme and introducing conscription.[20] | |
| Hoping to contain Germany, the United Kingdom, France and Italy formed the Stresa Front. The Soviet Union, concerned due to Germany's goals of capturing vast areas of eastern Europe, wrote a treaty of mutual assistance with France. Before taking effect though, the Franco-Soviet pact was required to go through the bureaucracy of the League of Nations, which rendered it essentially toothless.[21][22] However, in June 1935, the United Kingdom made an independent naval agreement with Germany, easing prior restrictions. The United States, concerned with events in Europe and Asia, passed the Neutrality Act in August.[23] In October, Italy invaded Ethiopia, with Germany the only major European nation supporting the invasion. Italy then revoked objections to Germany's goal of absorbing Austria.[24] | |
| Hitler defied the Versailles and Locarno treaties by remilitarizing the Rhineland in March 1936. He received little response from other European powers.[25] When the Spanish Civil War broke out in July, Hitler and Mussolini supported fascist Generalissimo Francisco Franco's nationalist forces in his civil war against the Soviet-supported Spanish Republic. Both sides used the conflict to test new weapons and methods of warfare,[26] and the nationalists won the war in early 1939. Mounting tensions led to several efforts to strengthen or consolidate power. In October 1936, Germany and Italy formed the Rome-Berlin Axis. A month later, Germany and Japan signed the Anti-Comintern Pact, which Italy would join in the following year. In China, after the Xi'an Incident the Kuomintang and communist forces agreed on a ceasefire in order to present a united front to oppose Japan.[27] | |
| Pre-war events | |
| Invasion of Ethiopia | |
| Main article: Second Italo–Abyssinian War | |
| The Second Italo–Abyssinian War was a brief colonial war that began in October 1935 and ended in May 1936. The war was fought between the armed forces of the Kingdom of Italy (Regno d'Italia) and the armed forces of the Ethiopian Empire (also known as Abyssinia). The war resulted in the military occupation of Ethiopia and its annexation into the newly created colony of Italian East Africa (Africa Orientale Italiana, or AOI); in addition, it exposed the weakness of the League of Nations as a force to preserve peace. Both Italy and Ethiopia were member nations, but the League did nothing when the former clearly violated the League's own Article X.[28] | |
| Spanish Civil War | |
| Main article: Spanish Civil War | |
| The ruins of Guernica after the bombing. | |
| Germany and Italy lent support to the Nationalist insurrection led by general Francisco Franco in Spain. The Soviet Union supported the existing government, the Spanish Republic which showed leftist tendencies. Both sides used this war as an opportunity to test improved weapons and tactics. The Bombing of Guernica, a city of 5000 - 7000 inhabitants, was considered a horrifying attack at the time, with a propaganda figure of 1,654 people killed widely circulated in the west, leading to charges of "terror bombing".[29] In reality the attack was tactical operation against a city with militarily important communications close to the front-line, and modern estimates yield no more than 300 - 400 dead at the high-end.[29][30] | |
| Japanese invasion of China | |
| Main article: Second Sino-Japanese War | |
| A Chinese machine gun nest in the Battle of Shanghai, 1937. | |
| In July 1937, Japan captured the former Chinese imperial capital of Beiping after instigating the Marco Polo Bridge Incident, which culminated in the Japanese campaign to invade all of China.[31] The Soviets quickly signed a non-aggression pact with China to lend materiel support, effectively ending China's prior cooperation with Germany. Generalissimo Chiang Kai-shek deployed his best army to defend Shanghai, but after three months of fighting, Shanghai fell. The Japanese continued to push the Chinese forces back, capturing the capital Nanjing in December 1937 and committed the Nanking Massacre. | |
| In June 1938, Chinese forces stalled the Japanese advance by flooding the Yellow River; although this manoeuvre bought time for the Chinese to prepare their defences at Wuhan, the city was taken by October.[32] Japanese military victories, however, did not bring about the collapse of Chinese resistance that Japan had hoped to achieve, instead the Chinese government relocated inland to Chongqing to continue their resistance.[33] | |
| Japanese invasion of the Soviet Union and Mongolia | |
| See also: Nanshin-ron and Soviet-Japanese Border Wars | |
| Soviet troops fought the Japanese during the Battle of Khalkhin Gol in Mongolia, 1939. | |
| On 29 July 1938, the Japanese invaded the USSR and were checked at the Battle of Lake Khasan. Although the battle was a Soviet victory, the Japanese dismissed it as an inconclusive draw, and on 11 May 1939 decided to move the Japanese-Mongolian border up to the Khalkhin Gol River by force. After initial successes the Japanese assault on Mongolia was checked by the Red Army that inflicted the first major defeat on the Japanese Kwantung Army.[34][35] | |
| These clashes convinced some factions in the Japanese government that they should focus on conciliating the Soviet government to avoid interference in the war against China and instead turn their military attention southward, towards the US and European holdings in the Pacific, and also prevented the sacking of experienced Soviet military leaders such as Georgy Zhukov, who would later play a vital role in the defence of Moscow.[36] | |
| European occupations and agreements | |
| Further information: Anschluss, Appeasement, Munich Agreement, German occupation of Czechoslovakia, and Molotov-Ribbentrop Pact | |
| From left to right (front): Chamberlain, Daladier, Hitler, Mussolini, and Ciano pictured before signing the Munich Agreement. | |
| In Europe, Germany and Italy were becoming bolder. In March 1938, Germany annexed Austria, again provoking little response from other European powers.[37] Encouraged, Hitler began pressing German claims on the Sudetenland, an area of Czechoslovakia with a predominantly ethnic German population; and soon France and Britain conceded this territory to him, against the wishes of the Czechoslovak government, in exchange for a promise of no further territorial demands.[38] Soon after that, however, Germany and Italy forced Czechoslovakia to cede additional territory to Hungary and Poland.[39] In March 1939, Germany invaded the remainder of Czechoslovakia and subsequently split it into the German Protectorate of Bohemia and Moravia and the pro-German client state, the Slovak Republic.[40] | |
| Alarmed, and with Hitler making further demands on Danzig, France and Britain guaranteed their support for Polish independence; when Italy conquered Albania in April 1939, the same guarantee was extended to Romania and Greece.[41] Shortly after the Franco-British pledge to Poland, Germany and Italy formalised their own alliance with the Pact of Steel.[42] | |
| In August 1939, Germany and the Soviet Union signed the Molotov–Ribbentrop Pact,[43] a non-aggression treaty with a secret protocol. The parties gave each other rights, "in the event of a territorial and political rearrangement," to "spheres of influence" (western Poland and Lithuania for Germany, and eastern Poland, Finland, Estonia, Latvia and Bessarabia for the USSR). It also raised the question of continuing Polish independence.[44] | |
| Course of the war | |
| War breaks out in Europe | |
| Common parade of German Wehrmacht and Soviet Red Army on 23 September 1939 in Brest, Eastern Poland at the end of the Invasion of Poland. At centre is Major General Heinz Guderian and at right is Brigadier Semyon Krivoshein. | |
| On 1 September 1939, Germany and Slovakia—a client state in 1939—attacked Poland. On 3 September 1939 France and Britain, followed by the countries of the Commonwealth, declared war on Germany but provided little support to Poland other than a small French attack into the Saarland.[45] On 17 September 1939, after signing a nonaggression pact with Japan, the Soviets also invaded Poland.[46] Though Poland was divided by Germany, the Soviet Union, Lithuania and Slovakia; the Poles didn't surrender and established a Polish Underground State and the insurgent Home Army, and continued to fight on Allied fronts outside Poland.[47] In the Romanian Bridgehead operation, some 120,000 Polish troops were evacuated to France, along with much of the Polish Air Force and Poland's Enigma codebreakers.[48] During this time, Japan launched its first attack against Changsha, a strategically important Chinese city, but was repulsed by late September.[49] | |
| Following the invasion of Poland and a German-Soviet treaty governing Lithuania, the Soviet Union forced the Baltic countries to allow it to station Soviet troops in their countries under pacts of "mutual assistance."[50][51][52] Finland rejected territorial demands and was invaded by the Soviet Union in November 1939.[53] The resulting conflict ended in March 1940 with Finnish concessions.[54] France and the United Kingdom, treating the Soviet attack on Finland as tantamount to entering the war on the side of the Germans, responded to the Soviet invasion by supporting the USSR's expulsion from the League of Nations.[52] | |
| German troops by the Arc de Triomphe, Paris, after the 1940 fall of France. | |
| In Western Europe, British troops deployed to the Continent, but in a phase nicknamed the Phoney War by the British and "Sitzkrieg" (sitting war) by the Germans, neither side launched major operations against the other until April 1940.[55] The Soviet Union and Germany entered a trade pact in February 1940, pursuant to which the Soviets received German military and industrial equipment in exchange for supplying raw materials to Germany to help circumvent a British blockade.[56] | |
| In April 1940, Germany invaded Denmark and Norway to secure shipments of iron ore from Sweden, which the Allies were about to disrupt.[57] Denmark immediately capitulated, and despite Allied support, Norway was conquered within two months.[58] In May 1940 Britain invaded Iceland.[59] British discontent over the Norwegian campaign led to the replacement of Prime Minister Neville Chamberlain by Winston Churchill on 10 May 1940.[60] | |
| Axis advances | |
| Germany invaded France, Belgium, the Netherlands, and Luxembourg on 10 May 1940, the same day Neville Chamberlain resigned as British Prime Minister.[61] The Netherlands and Belgium were overrun using blitzkrieg tactics in a few days and weeks, respectively.[62] The French fortified Maginot Line was circumvented by a flanking movement through the thickly wooded Ardennes region,[61] mistakenly perceived by French planners as an impenetrable natural barrier against armoured vehicles.[63] British troops were forced to evacuate the continent at Dunkirk, abandoning their heavy equipment by the end of the month. On 10 June, Italy invaded France, declaring war on both France and the United Kingdom;[64] twelve days later France surrendered and was soon divided into German and Italian occupation zones,[65] and an unoccupied rump state under the Vichy Regime. On 3 July, the British attacked the French fleet in Algeria to prevent its possible seizure by Germany.[66] | |
| In June, during the last days of the Battle of France, the Soviet Union initiated staged elections in the Baltic states and forcefully and illegally annexed them,[51] followed by the annexation of the region of Bessarabia in Romania. Whereas the increased cooperation between the USSR and Nazi Germany, which included broad economic cooperation, limited military assistance, population exchange and border agreements made the former a de facto German ally,[67][68] Soviet takeover of the Baltic states, Bessarabia and North Bukovina had been seen with dismay and disquiet by Germany,[69][70] This, as well as growing tensions over spheres of influence demonstrated the impossibility of further expansion of Nazi-Soviet cooperation, and both states had begun the countdown to war.[71] | |
| With France neutralized, Germany began an air superiority campaign over Britain (the Battle of Britain) to prepare for an invasion.[72] The campaign failed, and the invasion plans were canceled by September. Using newly captured French ports, the German Navy enjoyed success against an over-extended Royal Navy, using U-boats against British shipping in the Atlantic.[73] Italy began operations in the Mediterranean, initiating a siege of Malta in June, conquering British Somaliland in August, and making an incursion into British-held Egypt in September 1940. Japan increased its blockade of China in September by seizing several bases in the northern part of the now-isolated French Indochina.[74] | |
| The Battle of Britain ended the German advance in Western Europe. | |
| Throughout this period, the neutral United States took measures to assist China and the Western Allies. In November 1939, the American Neutrality Act was amended to allow 'cash and carry' purchases by the Allies.[75] In 1940, following the German capture of Paris, the size of the United States Navy was significantly increased and, after the Japanese incursion into Indochina, the United States embargoed iron, steel and mechanical parts against Japan.[76] In September, the United States further agreed to a trade of American destroyers for British bases.[77] Still, a large majority of the American public continued to oppose any direct military intervention into the conflict well into 1941.[78] | |
| At the end of September 1940, the Tripartite Pact united Japan, Italy and Germany to formalize the Axis Powers.[79] The Tripartite Pact stipulated that any country, with the exception of the Soviet Union, not in the war which attacked any Axis Power would be forced to go to war against all three.[80] During this time, the United States continued to support the United Kingdom and China by introducing the Lend-Lease policy authorizing the provision of materiel and other items[81] and creating a security zone spanning roughly half of the Atlantic Ocean where the United States Navy protected British convoys.[82] As a result, Germany and the United States found themselves engaged in sustained naval warfare in the North and Central Atlantic by October 1941, even though the United States remained officially neutral.[83][84] | |
| The Axis expanded in November 1940 when Hungary, Slovakia and Romania joined the Tripartite Pact.[85] These countries participated in the subsequent invasion of the USSR, with Romania making the largest contribution to recapture territory ceded to the USSR and pursue its leader Ion Antonescu's desire to combat communism.[86] In October 1940, Italy invaded Greece but within days was repulsed and pushed back into Albania, where a stalemate soon occurred.[87] In December 1940, British Commonwealth forces began counter-offensives against Italian forces in Egypt and Italian East Africa.[88] By early 1941, with Italian forces having been pushed back into Libya by the Commonwealth, Churchill ordered a dispatch of troops from Africa to bolster the Greeks.[89] The Italian Navy also suffered significant defeats, with the Royal Navy putting three Italian battleships out of commission by carrier attack at Taranto, and neutralising several more warships at Cape Matapan.[90] | |
| German paratroopers invading the Greek island of Crete, May 1941. | |
| The Germans soon intervened to assist Italy. Hitler sent German forces to Libya in February, and by the end of March they had launched an offensive against the diminished Commonwealth forces.[91] In under a month, Commonwealth forces were pushed back into Egypt with the exception of the besieged port of Tobruk.[92] The Commonwealth attempted to dislodge Axis forces in May and again in June, but failed on both occasions.[93] In early April, following Bulgaria's signing of the Tripartite Pact, the Germans intervened in the Balkans by invading Greece and Yugoslavia following a coup; here too they made rapid progress, eventually forcing the Allies to evacuate after Germany conquered the Greek island of Crete by the end of May.[94] | |
| The Allies did have some successes during this time. In the Middle East, Commonwealth forces first quashed a coup in Iraq which had been supported by German aircraft from bases within Vichy-controlled Syria,[95] then, with the assistance of the Free French, invaded Syria and Lebanon to prevent further such occurrences.[96] In the Atlantic, the British scored a much-needed public morale boost by sinking the German flagship Bismarck.[97] Perhaps most importantly, during the Battle of Britain the Royal Air Force had successfully resisted the Luftwaffe's assault, and the German bombing campaign largely ended in May 1941.[98] | |
| In Asia, despite several offensives by both sides, the war between China and Japan was stalemated by 1940. In order to increase pressure on China by blocking supply routes, and to better position Japanese forces in the event of a war with the Western powers, Japan had seized military control of southern Indochina[99] In August of that year, Chinese communists launched an offensive in Central China; in retaliation, Japan instituted harsh measures (the Three Alls Policy) in occupied areas to reduce human and material resources for the communists.[100] Continued antipathy between Chinese communist and nationalist forces culminated in armed clashes in January 1941, effectively ending their co-operation.[101] With the situation in Europe and Asia relatively stable, Germany, Japan, and the Soviet Union made preparations. With the Soviets wary of mounting tensions with Germany and the Japanese planning to take advantage of the European War by seizing resource-rich European possessions in Southeast Asia, the two powers signed the Soviet–Japanese Neutrality Pact in April 1941.[102] By contrast, the Germans were steadily making preparations for an attack on the Soviet Union, amassing forces on the Soviet border.[103] | |
| The war becomes global | |
| A German soldier inspecting the remains of destroyed Soviet forces in June 1941 | |
| On 22 June 1941, Germany, along with other European Axis members and Finland, invaded the Soviet Union in Operation Barbarossa. The primary targets of this surprise offensive[104] were the Baltic region, Moscow and Ukraine, with an ultimate goal of ending the 1941 campaign near the Arkhangelsk-Astrakhan line, connecting the Caspian and White Seas. Hitler's objectives were to eliminate the Soviet Union as a military power, exterminate Communism, generate Lebensraum ("living space")[105] by dispossessing the native population[106] and guarantee access to the strategic resources needed to defeat Germany's remaining rivals.[107] | |
| Although the Red Army was preparing for strategic counter-offensives before the war,[108] Barbarossa forced the Soviet supreme command to adopt a strategic defence. During the summer, the Axis made significant gains into Soviet territory, inflicting immense losses in both personnel and materiel. By the middle of August, however, the German Army High Command decided to suspend the offensive of a considerably depleted Army Group Centre, and to divert the Second Panzer Group to reinforce troops advancing towards central Ukraine and Leningrad.[109] The Kiev offensive was overwhelmingly successful, resulting in encirclement and elimination of four Soviet armies, and made further advance into Crimea and industrially developed Eastern Ukraine (the First Battle of Kharkov) possible.[110] | |
| German infantry and armoured vehicles battle the Soviet defenders on the streets of Kharkov, October 1941. | |
| The diversion of three quarters of the Axis troops and the majority of their air forces from France and the central Mediterranean to the Eastern Front[111][112] prompted Britain to reconsider its grand strategy.[113] In July, the UK and the Soviet Union formed a military alliance against Germany[114] The British and Soviets invaded Iran to secure the Persian Corridor and Iran's oil fields.[115] In August, the United Kingdom and the United States jointly issued the Atlantic Charter.[116] | |
| By October, when Axis operational objectives in Ukraine and the Baltic region were achieved, with only the sieges of Leningrad[117] and Sevastopol continuing,[118] a major offensive against Moscow had been renewed. After two months of fierce battles, the German army almost reached the outer suburbs of Moscow, where the exhausted troops[119] were forced to suspend their offensive.[120] Large territorial gains were made by Axis forces, but their campaign had failed to achieve its main objectives: two key cities remained in Soviet hands, the Soviet capability to resist was not broken, and the Soviet Union retained a considerable part of its military potential. The blitzkrieg phase of the war in Europe had ended.[121] | |
| The Axis-controlled territory in Europe at the time of its maximal expansion (1941–42). | |
| By early December, freshly mobilised reserves[122] allowed the Soviets to achieve numerical parity with Axis troops.[123] This, as well as intelligence data that established a minimal number of Soviet troops in the East sufficient to prevent any attack by the Japanese Kwantung Army,[124] allowed the Soviets to begin a massive counter-offensive that started on 5 December along a 1,000 kilometres (620 mi) front and pushed German troops 100–250 kilometres (62–160 mi) west.[125] | |
| German successes in Europe encouraged Japan to increase pressure on European governments in south-east Asia. The Dutch government agreed to provide Japan oil supplies from the Dutch East Indies, while refusing to hand over political control of the colonies. Vichy France, by contrast, agreed to a Japanese occupation of French Indochina.[126] The United States, United Kingdom and other Western governments reacted to the seizure of Indochina with a freeze on Japanese assets, while the United States (which supplied 80 percent of Japan's oil[127]) responded by placing a complete oil embargo.[128] That meant Japan was essentially forced to choose between abandoning its ambitions in Asia and the prosecution of the war against China, or seizing the natural resources it needed by force; the Japanese military did not consider the former an option, and many officers considered the oil embargo an unspoken declaration of war.[129] | |
| Japan planned to rapidly seize European colonies in Asia to create a large defensive perimeter stretching into the Central Pacific; the Japanese would then be free to exploit the resources of Southeast Asia while exhausting the over-stretched Allies by fighting a defensive war.[130] To prevent American intervention while securing the perimeter it was further planned to neutralise the United States Pacific Fleet from the outset.[131] On 7 December (8 December in Asian time zones), 1941, Japan attacked British and American holdings with near-simultaneous offensives against Southeast Asia and the Central Pacific.[132] These included an attack on the American fleet at Pearl Harbor, landings in Thailand and Malaya[132] and the battle of Hong Kong. | |
| The February 1942 Fall of Singapore saw 80,000 Allied soldiers captured and enslaved by the Japanese. | |
| These attacks led the U.S., Britain, Australia and other Allies to formally declare war on Japan. Germany and the other members of the Tripartite Pact responded by declaring war on the United States. In January, the United States, Britain, Soviet Union, China, and 22 smaller or exiled governments issued the Declaration by United Nations, which affirmed the Atlantic Charter.[133] The Soviet Union did not adhere to the declaration; it maintained a neutrality agreement with Japan,[134][135] and exempted itself from the principle of self-determination.[116] From 1941, Stalin persistently asked Churchill, and then Roosevelt, to open a 'second front' in France.[136] The Eastern front became the major theatre of war in Europe and the many millions of Soviet casualties dwarfed the few hundred thousand of the Western Allies; Churchill and Roosevelt said they needed more preparation time, leading to claims they stalled to save Western lives at the expense of Soviet lives.[137] | |
| Meanwhile, by the end of April 1942, Japan and her ally Thailand had almost fully conquered Burma, Malaya, the Dutch East Indies, Singapore,[138] and Rabaul, inflicting severe losses on Allied troops and taking a large number of prisoners. Despite a stubborn resistance in Corregidor, the Philippines was eventually captured in May 1942, forcing the government of the Philippine Commonwealth into exile.[139] Japanese forces also achieved naval victories in the South China Sea, Java Sea and Indian Ocean,[140] and bombed the Allied naval base at Darwin, Australia. The only real Allied success against Japan was a Chinese victory at Changsha in early January 1942.[141] These easy victories over unprepared opponents left Japan overconfident, as well as overextended.[142] | |
| Germany retained the initiative as well. Exploiting dubious American naval command decisions, the German navy ravaged Allied shipping off the American Atlantic coast.[143] Despite considerable losses, European Axis members stopped a major Soviet offensive in Central and Southern Russia, keeping most territorial gains they achieved during the previous year.[144] In North Africa, the Germans launched an offensive in January, pushing the British back to positions at the Gazala Line by early February,[145] followed by a temporary lull in combat which Germany used to prepare for their upcoming offensives.[146] | |
| Axis advance stalls | |
| American dive bombers engage the Mikuma at the Battle of Midway, June 1942. | |
| In early May 1942, Japan initiated operations to capture Port Moresby by amphibious assault and thus sever communications and supply lines between the United States and Australia. The Allies, however, intercepted and turned back Japanese naval forces, successfully preventing the invasion.[147] Japan's next plan, motivated by the earlier bombing on Tokyo, was to seize Midway Atoll and lure American carriers into battle to be eliminated; as a diversion, Japan would also send forces to occupy the Aleutian Islands in Alaska.[148] In early June, Japan put its operations into action but the Americans, having broken Japanese naval codes in late May, were fully aware of the plans and force dispositions and used this knowledge to achieve a decisive victory at Midway over the Imperial Japanese Navy.[149] | |
| With its capacity for aggressive action greatly diminished as a result of the Midway battle, Japan chose to focus on a belated attempt to capture Port Moresby by an overland campaign in the Territory of Papua.[150] The Americans planned a counter-attack against Japanese positions in the southern Solomon Islands, primarily Guadalcanal, as a first step towards capturing Rabaul, the main Japanese base in Southeast Asia.[151] | |
| Both plans started in July, but by mid-September, the battle for Guadalcanal took priority for the Japanese, and troops in New Guinea were ordered to withdraw from the Port Moresby area to the northern part of the island, where they faced Australian and United States troops in the Battle of Buna-Gona.[152] Guadalcanal soon became a focal point for both sides with heavy commitments of troops and ships in the battle for Guadalcanal. By the start of 1943, the Japanese were defeated on the island and withdrew their troops.[153] In Burma, Commonwealth forces mounted two operations. The first, an offensive into the Arakan region in late 1942, went disastrously, forcing a retreat back to India by May 1943.[154] The second was the insertion of irregular forces behind Japanese front-lines in February which, by the end of April, had achieved dubious results.[155] | |
| A Soviet soldier waving the Red Banner over the central plaza in Stalingrad, 1943. | |
| On Germany's eastern front, the Axis defeated Soviet offensives in the Kerch Peninsula and at Kharkov,[156] and then launched their main summer offensive against southern Russia in June 1942, to seize the oil fields of the Caucasus and occupy Kuban steppe, while maintaining positions on the northern and central areas of the front. The Germans split the Army Group South into two groups: Army Group A struck lower Don River while Army Group B struck south-east to the Caucasus, towards Volga River.[157] The Soviets decided to make their stand at Stalingrad, which was in the path of the advancing German armies. | |
| By mid-November the Germans had nearly taken Stalingrad in bitter street fighting when the Soviets began their second winter counter-offensive, starting with an encirclement of German forces at Stalingrad[158] and an assault on the Rzhev salient near Moscow, though the latter failed disastrously.[159] By early February 1943, the German Army had taken tremendous losses; German troops at Stalingrad had been forced to surrender[160] and the front-line had been pushed back beyond its position before the summer offensive. In mid-February, after the Soviet push had tapered off, the Germans launched another attack on Kharkov, creating a salient in their front line around the Russian city of Kursk.[161] | |
| British Crusader tanks moving to forward positions during the North African Campaign. | |
| By November 1941, Commonwealth forces had launched a counter-offensive, Operation Crusader, in North Africa, and reclaimed all the gains the Germans and Italians had made.[162] In the West, concerns the Japanese might utilize bases in Vichy-held Madagascar caused the British to invade the island in early May 1942.[163] This success was offset soon after by an Axis offensive in Libya which pushed the Allies back into Egypt until Axis forces were stopped at El Alamein.[164] On the Continent, raids of Allied commandos on strategic targets, culminating in the disastrous Dieppe Raid,[165] demonstrated the Western Allies' inability to launch an invasion of continental Europe without much better preparation, equipment, and operational security.[166] | |
| In August 1942, the Allies succeeded in repelling a second attack against El Alamein and, at a high cost, managed to deliver desperately needed supplies to the besieged Malta.[167] A few months later, the Allies commenced an attack of their own in Egypt, dislodging the Axis forces and beginning a drive west across Libya.[168] This attack was followed up shortly after by an Anglo-American invasion of French North Africa, which resulted in the region joining the Allies.[169] Hitler responded to the French colony's defection by ordering the occupation of Vichy France;[169] although Vichy forces did not resist this violation of the armistice, they managed to scuttle their fleet to prevent its capture by German forces.[170] The now pincered Axis forces in Africa withdrew into Tunisia, which was conquered by the Allies in May 1943.[171] | |
| Allies gain momentum | |
| A contemporary video showing bombing of Hamburg by the Allies. | |
| Following the Guadalcanal Campaign, the Allies initiated several operations against Japan in the Pacific. In May 1943, Allied forces were sent to eliminate Japanese forces from the Aleutians,[172] and soon after began major operations to isolate Rabaul by capturing surrounding islands, and to breach the Japanese Central Pacific perimeter at the Gilbert and Marshall Islands.[173] By the end of March 1944, the Allies had completed both of these objectives, and additionally neutralised the major Japanese base at Truk in the Caroline Islands. In April, the Allies then launched an operation to retake Western New Guinea.[174] | |
| In the Soviet Union, both the Germans and the Soviets spent the spring and early summer of 1943 making preparations for large offensives in Central Russia. On 4 July 1943, Germany attacked Soviet forces around the Kursk Bulge. Within a week, German forces had exhausted themselves against the Soviets' deeply echeloned and well-constructed defences[175][176] and, for the first time in the war, Hitler cancelled the operation before it had achieved tactical or operational success.[177] This decision was partially affected by the Western Allies' invasion of Sicily launched on 9 July which, combined with previous Italian failures, resulted in the ousting and arrest of Mussolini later that month.[178] | |
| On 12 July 1943, the Soviets launched their own counter-offensives, thereby dispelling any hopes of the German Army for victory or even stalemate in the east. The Soviet victory at Kursk heralded the downfall of German superiority,[179] giving the Soviet Union the initiative on the Eastern Front.[180][181] The Germans attempted to stabilise their eastern front along the hastily fortified Panther-Wotan line, however, the Soviets broke through it at Smolensk and by the Lower Dnieper Offensives.[182] | |
| Soviet soldiers preparing the rafts to cross the Dnieper (the sign reads "Let's capture Kiev!")... | |
| In early September 1943, the Western Allies invaded the Italian mainland, following an Italian armistice with the Allies.[183] Germany responded by disarming Italian forces, seizing military control of Italian areas,[184] and creating a series of defensive lines.[185] German special forces then rescued Mussolini, who then soon established a new client state in German occupied Italy named the Italian Social Republic.[186] The Western Allies fought through several lines until reaching the main German defensive line in mid-November.[187] | |
| German operations in the Atlantic also suffered. By May 1943, as Allied counter-measures became increasingly effective, the resulting sizable German submarine losses forced a temporary halt of the German Atlantic naval campaign.[188] In November 1943, Franklin D. Roosevelt and Winston Churchill met with Chiang Kai-shek in Cairo[189] and then with Joseph Stalin in Tehran.[190] The former conference determined the post-war return of Japanese territory,[189] while the latter included agreement that the Western Allies would invade Europe in 1944 and that the Soviet Union would declare war on Japan within three months of Germany's defeat.[190] | |
| British troops firing a mortar during the Battle of Imphal, North East India, 1944. | |
| From November 1943, at the 7-week Battle of Changde, the Chinese forced Japan to fight a costly war of attrition, while awaiting Allied relief.[191][192][193] In January 1944, the Allies launched a series of attacks in Italy against the line at Monte Cassino and attempted to outflank it with landings at Anzio.[194] By the end of January, a major Soviet offensive expelled German forces from the Leningrad region,[195] ending the longest and most lethal siege in history. The following Soviet offensive was halted on the pre-war Estonian border by the German Army Group North aided by Estonians hoping to re-establish national independence. This delay slowed subsequent Soviet operations in the Baltic Sea region.[196] By late May 1944, the Soviets had liberated Crimea, largely expelled Axis forces from Ukraine, and made incursions into Romania, which were repulsed by the Axis troops.[197] The Allied offensives in Italy had succeeded and, at the expense of allowing several German divisions to retreat, on 4 June Rome was captured.[198] | |
| The Allies experienced mixed fortunes in mainland Asia. In March 1944, the Japanese launched the first of two invasions, an operation against British positions in Assam, India,[199] and soon besieged Commonwealth positions at Imphal and Kohima.[200] In May 1944, British forces mounted a counter-offensive that drove Japanese troops back to Burma,[200] and Chinese forces that had invaded northern Burma in late 1943 besieged Japanese troops in Myitkyina.[201] The second Japanese invasion attempted to destroy China's main fighting forces, secure railways between Japanese-held territory and capture Allied airfields.[202] By June, the Japanese had conquered the province of Henan and begun a renewed attack against Changsha in the Hunan province.[203] | |
| Allies close in | |
| Allied Invasion of Normandy, 6 June 1944 | |
| On 6 June 1944 (known as D-Day), after three years of Soviet pressure,[204] the Western Allies invaded northern France. After reassigning several Allied divisions from Italy, they also attacked southern France.[205] These landings were successful, and led to the defeat of the German Army units in France. Paris was liberated by the local resistance assisted by the Free French Forces on 25 August[206] and the Western Allies continued to push back German forces in Western Europe during the latter part of the year. An attempt to advance into northern Germany spear-headed by a major airborne operation in the Netherlands ended with a failure.[207] The Allies also continued their advance in Italy until they ran into the last major German defensive line. | |
| On 22 June, the Soviets launched a strategic offensive in Belarus (known as "Operation Bagration") that resulted in the almost complete destruction of the German Army Group Centre.[208] Soon after that, another Soviet strategic offensive forced German troops from Western Ukraine and Eastern Poland. The successful advance of Soviet troops prompted resistance forces in Poland to initiate several uprisings, though the largest of these, in Warsaw, as well as a Slovak Uprising in the south, were not assisted by the Soviets and were put down by German forces.[209] The Red Army's strategic offensive in eastern Romania cut off and destroyed the considerable German troops there and triggered a successful coup d'état in Romania and in Bulgaria, followed by those countries' shift to the Allied side.[210] | |
| Polish rebels during the Warsaw Uprising. | |
| In September 1944, Soviet Red Army troops advanced into Yugoslavia and forced the rapid withdrawal of the German Army Groups E and F in Greece, Albania and Yugoslavia to rescue them from being cut off.[211] By this point, the Communist-led Partisans under Marshal Josip Broz Tito, who had led an increasingly successful guerrilla campaign against the occupation since 1941, controlled much of the territory of Yugoslavia and were engaged in delaying efforts against the German forces further south. In northern Serbia, the Red Army, with limited support from Bulgarian forces, assisted the Partisans in a joint liberation of the capital city of Belgrade on 20 October. A few days later, the Soviets launched a massive assault against German-occupied Hungary that lasted until the fall of Budapest in February 1945.[212] In contrast with impressive Soviet victories in the Balkans, the bitter Finnish resistance to the Soviet offensive in the Karelian Isthmus denied the Soviets occupation of Finland and led to the signing of Soviet-Finnish armistice on relatively mild conditions,[213][214] with a subsequent shift to the Allied side by Finland. | |
| By the start of July, Commonwealth forces in Southeast Asia had repelled the Japanese sieges in Assam, pushing the Japanese back to the Chindwin River[215] while the Chinese captured Myitkyina. In China, the Japanese were having greater successes, having finally captured Changsha in mid-June and the city of Hengyang by early August.[216] Soon after, they further invaded the province of Guangxi, winning major engagements against Chinese forces at Guilin and Liuzhou by the end of November[217] and successfully linking up their forces in China and Indochina by the middle of December.[218] | |
| In the Pacific, American forces continued to press back the Japanese perimeter. In mid-June 1944 they began their offensive against the Mariana and Palau islands, scoring a decisive victory against Japanese forces in the Philippine Sea within a few days. These defeats led to the resignation of Japanese Prime Minister Tōjō and provided the United States with air bases to launch intensive heavy bomber attacks on the Japanese home islands. In late October, American forces invaded the Filipino island of Leyte; soon after, Allied naval forces scored another large victory during the Battle of Leyte Gulf, one of the largest naval battles in history.[219] | |
| Axis collapse, Allied victory | |
| American and Soviet troops meet in April 1945, east of the Elbe River. | |
| On 16 December 1944, Germany attempted its last desperate measure for success on the Western Front by marshalling German reserves to launch a massive counter-offensive in the Ardennes to attempt to split the Western Allies, encircle large portions of Western Allied troops and capture their primary supply port at Antwerp in order to prompt a political settlement.[220] By January, the offensive had been repulsed with no strategic objectives fulfilled.[220] In Italy, the Western Allies remained stalemated at the German defensive line. In mid-January 1945, the Soviets attacked in Poland, pushing from the Vistula to the Oder river in Germany, and overran East Prussia.[221] On 4 February, U.S., British, and Soviet leaders met in Yalta. They agreed on the occupation of post-war Germany,[222] and when the Soviet Union would join the war against Japan.[223] | |
| In February, the Soviets invaded Silesia and Pomerania, while Western Allied forces entered Western Germany and closed to the Rhine river. In March, the Western Allies crossed the Rhine north and south of the Ruhr, encircling a large number of German troops,[224] while the Soviets advanced to Vienna. In early April, the Western Allies finally pushed forward in Italy and swept across Western Germany, while Soviet forces stormed Berlin in late April; the two forces linked up on Elbe river on 25 April. On 30 April 1945, the Reichstag was captured, signalling the military defeat of Third Reich.[225] | |
| A devastated Berlin street in the city centre post Battle of Berlin, taken 3 July 1945. | |
| Several changes in leadership occurred during this period. On 12 April, U.S. President Roosevelt died and was succeeded by Harry Truman. Benito Mussolini was killed by Italian partisans on 28 April.[226] Two days later, Hitler committed suicide, and was succeeded by Grand Admiral Karl Dönitz.[227] | |
| German forces surrendered in Italy on 29 April and in Western Europe on 7 May.[228] On the Eastern Front, Germany surrendered to the Soviets on 8 May. A German Army Group Centre resisted in Prague until 11 May.[229] | |
| In the Pacific theatre, American forces accompanied by the forces of the Philippine Commonwealth advanced in the Philippines, clearing Leyte by the end of April 1945. They landed on Luzon in January 1945 and seized Manila in March, leaving it in ruins. Fighting continued on Luzon, Mindanao and other islands of the Philippines until the end of the war.[230] | |
| Atomic explosion at Nagasaki, 9 August 1945. | |
| In May 1945, Australian troops landed on Borneo, overrunning the oilfields there. British, American and Chinese forces defeated the Japanese in northern Burma in March, and the British pushed on to reach Rangoon by 3 May.[231] Chinese forces started to counterattack in Battle of West Hunan that occurred between April 6 and June 7, 1945. American forces also moved towards Japan, taking Iwo Jima by March, and Okinawa by the end of June.[232] American bombers destroyed Japanese cities, and American submarines cut off Japanese imports.[233] | |
| On 11 July, the Allied leaders met in Potsdam, Germany. They confirmed earlier agreements about Germany,[234] and reiterated the demand for unconditional surrender of all Japanese forces by Japan, specifically stating that "the alternative for Japan is prompt and utter destruction".[235] During this conference the United Kingdom held its general election, and Clement Attlee replaced Churchill as Prime Minister.[236] When Japan continued to ignore the Potsdam terms, the United States dropped atomic bombs on the Japanese cities of Hiroshima and Nagasaki in early August. Between the two bombs, the Soviets, pursuant to the Yalta agreement, invaded Japanese-held Manchuria, and quickly defeated the Kwantung Army, which was the primary Japanese fighting force.[237][238] The Red Army also captured Sakhalin Island and the Kuril Islands. On 15 August 1945 Japan surrendered, with the surrender documents finally signed aboard the deck of the American battleship USS Missouri on 2 September 1945, ending the war.[228] | |
| Aftermath | |
| Main article: Aftermath of World War II | |
| The Supreme Commanders on 5 June 1945 in Berlin: Bernard Montgomery, Dwight D. Eisenhower, Georgy Zhukov and Jean de Lattre de Tassigny | |
| The Allies established occupation administrations in Austria and Germany. The former became a neutral state, non-aligned with any political bloc. The latter was divided onto western and eastern occupation zones controlled by the Western Allies and the USSR, accordingly. A denazification program in Germany led to the prosecution of Nazi war criminals and the removal of ex-Nazis from power, although this policy moved towards amnesty and re-integration of ex-Nazis into West German society.[239] Germany lost a quarter of its pre-war (1937) territory, the eastern territories: Silesia, Neumark and most of Pomerania were taken over by Poland; East Prussia was divided between Poland and the USSR, followed by the expulsion of the 9 million Germans from these provinces, as well as of 3 million Germans from the Sudetenland in Czechoslovakia, to Germany. By the 1950s, every fifth West German was a refugee from the east. The USSR also took over the Polish provinces east of the Curzon line (from which 2 million Poles were expelled),[240] Eastern Romania,[241][242] and part of eastern Finland[243] and three Baltic states.[244][245] | |
| Prime Minister Winston Churchill gives the "Victory" sign to crowds in London on Victory in Europe Day. | |
| In an effort to maintain peace,[246] the Allies formed the United Nations, which officially came into existence on 24 October 1945,[247] and adopted The Universal Declaration of Human Rights in 1948, as a common standard for all member nations.[248] The alliance between the Western Allies and the Soviet Union had begun to deteriorate even before the war was over,[249] Germany had been de facto divided, and two independent states, Federal Republic of Germany and German Democratic Republic[250] were created within the borders of Allied and Soviet occupation zones, accordingly. The rest of Europe was also divided onto Western and Soviet spheres of influence.[251] Most eastern and central European countries fell into the Soviet sphere, which led to establishment of Communist led regimes, with full or partial support of the Soviet occupation authorities. As a result, Poland, Hungary,[252] Czechoslovakia,[253] Romania, Albania,[254] and East Germany became Soviet Satellite states. Communist Yugoslavia conducted a fully independent policy causing tension with the USSR.[255] | |
| Post-war division of the world was formalised by two international military alliances, the United States-led NATO and the Soviet-led Warsaw Pact;[256] the long period of political tensions and military competition between them, the Cold War, would be accompanied by unprecedented arms race and proxy wars.[257] | |
| World map of colonization at the end of the Second World War in 1945. With the end of the war, the Wars of national liberation ensued, leading to the creation of Israel, the often bloody Decolonization of Asia and (somewhat later) of Africa. | |
| In Asia, the United States occupied Japan and administrated Japan's former islands in the Western Pacific, while the Soviets annexed Sakhalin and the Kuril Islands.[258] Korea, formerly under Japanese rule, was divided and occupied by the US in the South and the Soviet Union in the North between 1945 and 1948. Separate republics emerged on both sides of the 38th parallel in 1948, each claiming to be the legitimate government for all of Korea, which led ultimately to the Korean War.[259] In China, nationalist and communist forces resumed the civil war in June 1946. Communist forces were victorious and established the People's Republic of China on the mainland, while nationalist forces retreated to Taiwan in 1949.[260] In the Middle East, the Arab rejection of the United Nations Partition Plan for Palestine and the creation of Israel marked the escalation of the Arab-Israeli conflict. While the European colonial powers attempted to retain some or all of their colonial empires, their losses of prestige and resources during the war rendered this unsuccessful, leading to decolonisation.[261][262] | |
| The global economy suffered heavily from the war, although WWII participants were affected differently. The US emerged much richer than any other nation; it had a baby boom and by 1950 its gross domestic product per person was much higher than that of any of the other powers and it dominated the world economy.[263][264] The UK and US pursued a policy of industrial disarmament in Western Germany in the years 1945–1948.[265] Due to international trade interdependencies this led to European economic stagnation and delayed European recovery for several years.[266][267] Recovery began with the mid 1948 currency reform in Western Germany, and was sped up by the liberalization of European economic policy that the Marshall plan (1948–1951) both directly and indirectly caused.[268][269] The post 1948 West German recovery has been called the German economic miracle.[270] Also the Italian[271][272] and French economies rebounded.[273] By contrast, the United Kingdom was in a state of economic ruin,[274] and continued relative economic decline for decades.[275] The Soviet Union, despite enormous human and material losses, also experienced rapid increase in production in the immediate post-war era.[276] Japan experienced incredibly rapid economic growth, becoming one of the most powerful economies in the world by the 1980s.[277] China returned to its pre-war industrial production by 1952.[278] | |
| Impact | |
| Casualties and war crimes | |
| Main articles: World War II casualties and War crimes during World War II | |
| Estimates for the total casualties of the war vary, because many deaths went unrecorded. Most suggest that some 60 million people died in the war, including about 20 million soldiers and 40 million civilians.[279][280][281] Many civilians died because of disease, starvation, massacres, bombing and deliberate genocide. The Soviet Union lost around 27 million people during the war,[282] almost half of all World War II deaths.[283] One of every four Soviet citizens was killed or wounded in that war.[284] | |
| Of the total deaths in World War II approximately 85 percent—mostly Soviet and Chinese—were on the Allied side and 15 percent on the Axis side. Many of these deaths were caused by war crimes committed by German and Japanese forces in occupied territories. An estimated 11[285] to 17[286] million civilians died as a direct or indirect result of Nazi ideological policies, including the systematic genocide of around six million Jews during The Holocaust along with a further five million Roma, Slavs, homosexuals and other ethnic and minority groups.[287] Roughly 7.5 million civilians died in China under Japanese occupation,[288] and the Serbs were targeted by the Axis-aligned Croatian Ustaše.[289] | |
| Chinese civilians to be buried alive by Japanese soldiers. | |
| The most well-known Japanese atrocity was the Nanking Massacre, in which several hundred thousand Chinese civilians were raped and murdered.[290] Between 3 million to more than 10 million civilians, mostly Chinese, were killed by the Japanese occupation forces.[291] Mitsuyoshi Himeta reported 2.7 million casualties occurred during the Sankō Sakusen. General Yasuji Okamura implemented the policy in Heipei and Shantung.[292] | |
| The Axis forces employed limited biological and chemical weapons. The Italians used mustard gas during their conquest of Abyssinia,[293] while the Imperial Japanese Army used a variety of such weapons during their invasion and occupation of China (see Unit 731)[294][295] and in early conflicts against the Soviets.[296] Both the Germans and Japanese tested such weapons against civilians[297] and, in some cases, on prisoners of war.[298] | |
| While many of the Axis's acts were brought to trial in the world's first international tribunals,[299] incidents caused by the Allies were not. Examples of such Allied actions include population transfer in the Soviet Union and Japanese American internment in the United States; the Operation Keelhaul,[300] expulsion of Germans after World War II, mass rape of German women by Soviet Red Army; the Soviet Union's Katyn massacre, for which Germans faced counter-accusations of responsibility. Large numbers of famine deaths can also be partially attributed to the war, such as the Bengal famine of 1943 and the Vietnamese famine of 1944–45.[301] | |
| It has also been suggested by some historians the mass-bombing of civilian areas in enemy territory, including Tokyo and most notably the German cities of Dresden, Hamburg, and Cologne by Western Allies,[302] which resulted in the destruction of more than 160 cities and killing a total of more than 600,000 German civilians[303] be considered war crimes. | |
| Concentration camps and slave work | |
| Further information: The Holocaust, Consequences of German Nazism, Japanese war crimes, and Allied war crimes during World War II | |
| The Nazis were responsible for The Holocaust, the killing of approximately six million Jews (overwhelmingly Ashkenazim), as well as two million ethnic Poles and four million others who were deemed "unworthy of life" (including the disabled and mentally ill, Soviet POWs, homosexuals, Freemasons, Jehovah's Witnesses, and Romani) as part of a programme of deliberate extermination. About 12 million, most of whom were Eastern Europeans, were employed in the German war economy as forced labourers.[304] | |
| Dead bodies in the Mauthausen-Gusen concentration camp after liberation, possibly political prisoners or Soviet POWs | |
| In addition to Nazi concentration camps, the Soviet gulags (labour camps) led to the death of citizens of occupied countries such as Poland, Lithuania, Latvia, and Estonia, as well as German prisoners of war (POWs) and even Soviet citizens who had been or were thought to be supporters of the Nazis.[305] Sixty percent of Soviet POWs of the Germans died during the war.[306] Richard Overy gives the number of 5.7 million Soviet POWs. Of those, 57 percent died or were killed, a total of 3.6 million.[307] Soviet ex-POWs and repatriated civilians were treated with great suspect as potential Nazi collaborators, and some of them were sent to GULAG upon check by NKVD.[308] | |
| Japanese prisoner-of-war camps, many of which were used as labour camps, also had high death rates. The International Military Tribunal for the Far East found the death rate of Western prisoners was 27.1 percent (for American POWs, 37 percent),[309] seven times that of POWs under the Germans and Italians.[310] While 37,583 prisoners from the UK, 28,500 from the Netherlands, and 14,473 from United States were released after the surrender of Japan, the number for the Chinese was only 56.[311] | |
| According to historian Zhifen Ju, at least five million Chinese civilians from northern China and Manchukuo were enslaved between 1935 and 1941 by the East Asia Development Board, or Kōain, for work in mines and war industries. After 1942, the number reached 10 million.[312] The U.S. Library of Congress estimates that in Java, between 4 and 10 million romusha (Japanese: "manual laborers"), were forced to work by the Japanese military. About 270,000 of these Javanese laborers were sent to other Japanese-held areas in South East Asia, and only 52,000 were repatriated to Java.[313] | |
| Mistreated and starved prisoners in the Mauthausen camp, Austria, 1945 | |
| On 19 February 1942, Roosevelt signed Executive Order 9066, interning thousands of Japanese, Italians, German Americans, and some emigrants from Hawaii who fled after the bombing of Pearl Harbor for the duration of the war. The U.S. and Canadian governments interned 150,000 Japanese-Americans,[314][315] as well as nearly 11,000 German and Italian residents of the U.S.[314] | |
| In accordance with the Allied agreement made at the Yalta conference millions of POWs and civilians were used as forced labor by the Soviet Union.[316] In Hungary's case, Hungarians were forced to work for the Soviet Union until 1955.[317] | |
| Home fronts and production | |
| Main articles: Military production during World War II and Home front during World War II | |
| Allied to Axis GDP ratio | |
| In Europe, before the outbreak of the war, the Allies had significant advantages in both population and economics. In 1938, the Western Allies (United Kingdom, France, Poland and British Dominions) had a 30 percent larger population and a 30 percent higher gross domestic product than the European Axis (Germany and Italy); if colonies are included, it then gives the Allies more than a 5:1 advantage in population and nearly 2:1 advantage in GDP.[318] In Asia at the same time, China had roughly six times the population of Japan, but only an 89 percent higher GDP; this is reduced to three times the population and only a 38 percent higher GDP if Japanese colonies are included.[318] | |
| Though the Allies' economic and population advantages were largely mitigated during the initial rapid blitzkrieg attacks of Germany and Japan, they became the decisive factor by 1942, after the United States and Soviet Union joined the Allies, as the war largely settled into one of attrition.[319] While the Allies' ability to out-produce the Axis is often attributed to the Allies having more access to natural resources, other factors, such as Germany and Japan's reluctance to employ women in the labour force,[320][321] Allied strategic bombing,[322][323] and Germany's late shift to a war economy[324] contributed significantly. Additionally, neither Germany nor Japan planned to fight a protracted war, and were not equipped to do so.[325][326] To improve their production, Germany and Japan used millions of slave labourers;[327] Germany used about 12 million people, mostly from Eastern Europe,[304] while Japan pressed more than 18 million people in Far East Asia.[312][313] | |
| Occupation | |
| Main articles: Collaboration with the Axis Powers during World War II, Resistance during World War II, and German-occupied Europe | |
| Soviet partisans hanged by German forces in January 1943 | |
| In Europe, occupation came under two very different forms. In Western, Northern and Central Europe (France, Norway, Denmark, the Low Countries, and the annexed portions of Czechoslovakia) Germany established economic policies through which it collected roughly 69.5 billion reichmarks (27.8 billion US Dollars) by the end of the war; this figure does not include the sizable plunder of industrial products, military equipment, raw materials and other goods.[328] Thus, the income from occupied nations was over 40 percent of the income Germany collected from taxation, a figure which increased to nearly 40 percent of total German income as the war went on.[329] | |
| In the East, the much hoped for bounties of Lebensraum were never attained as fluctuating front-lines and Soviet scorched earth policies denied resources to the German invaders.[330] Unlike in the West, the Nazi racial policy encouraged excessive brutality against what it considered to be the "inferior people" of Slavic descent; most German advances were thus followed by mass executions.[331] Although resistance groups did form in most occupied territories, they did not significantly hamper German operations in either the East[332] or the West[333] until late 1943. | |
| In Asia, Japan termed nations under its occupation as being part of the Greater East Asia Co-prosperity Sphere, essentially a Japanese hegemony which it claimed was for purposes of liberating colonised peoples.[334] Although Japanese forces were originally welcomed as liberators from European domination in many territories, their excessive brutality turned local public opinions against them within weeks.[335] During Japan's initial conquest it captured 4,000,000 barrels (640,000 m3) of oil (~5.5×105 tonnes) left behind by retreating Allied forces, and by 1943 was able to get production in the Dutch East Indies up to 50 million barrels (~6.8×106 t), 76 percent of its 1940 output rate.[335] | |
| Advances in technology and warfare | |
| Main article: Technology during World War II | |
| Aircraft were used for reconnaissance, as fighters, bombers and ground-support, and each role was advanced considerably. Innovation included airlift (the capability to quickly move limited high-priority supplies, equipment and personnel);[336] and of strategic bombing (the bombing of civilian areas to destroy industry and morale).[337] Anti-aircraft weaponry also advanced, including defences such as radar and surface-to-air artillery, such as the German 88 mm gun. The use of the jet aircraft was pioneered, and though late introduction meant it had little impact, it led to jets becoming standard in worldwide air forces.[338] | |
| U-995 Type VIIC at the German navy memorial at Laboe. Between 1939 and 1945, 3,500 Allied merchant ships (gross tonnage 14.5 million) were sunk at a cost of 783 German U-boats. | |
| Advances were made in nearly every aspect of naval warfare, most notably with aircraft carriers and submarines. Although at the start of the war aeronautical warfare had relatively little success, actions at Taranto, Pearl Harbor, the South China Sea and the Coral Sea established the carrier as the dominant capital ship in place of the battleship.[339][340][341] In the Atlantic, escort carriers proved to be a vital part of Allied convoys, increasing the effective protection radius and helping to close the Mid-Atlantic gap.[342] Carriers were also more economical than battleships due to the relatively low cost of aircraft[343] and their not requiring to be as heavily armoured.[344] Submarines, which had proved to be an effective weapon during the First World War[345] were anticipated by all sides to be important in the second. The British focused development on anti-submarine weaponry and tactics, such as sonar and convoys, while Germany focused on improving its offensive capability, with designs such as the Type VII submarine and Wolf pack tactics.[346] Gradually, improving Allied technologies such as the Leigh light, hedgehog, squid, and homing torpedoes proved victorious. | |
| Land warfare changed from the static front lines of World War I to increased mobility and combined arms. The tank, which had been used predominantly for infantry support in the First World War, had evolved into the primary weapon.[347] In the late 1930s, tank design was considerably more advanced than it had been during World War I,[348] and advances continued throughout the war in increasing speed, armour and firepower. | |
| At the start of the war, most commanders thought enemy tanks should be met by tanks with superior specifications.[349] This idea was challenged by the poor performance of the relatively light early tank guns against armour, and German doctrine of avoiding tank-versus-tank combat. This, along with Germany's use of combined arms, were among the key elements of their highly successful blitzkrieg tactics across Poland and France.[347] Many means of destroying tanks, including indirect artillery, anti-tank guns (both towed and self-propelled), mines, short-ranged infantry antitank weapons, and other tanks were utilised.[349] Even with large-scale mechanisation, infantry remained the backbone of all forces,[350] and throughout the war, most infantry were equipped similarly to World War I.[351] | |
| The portable machine gun spread, a notable example being the German MG42, and various submachine guns which were suited to close combat in urban and jungle settings.[351] The assault rifle, a late war development incorporating many features of the rifle and submachine gun, became the standard postwar infantry weapon for most armed forces.[352][353] | |
| Most major belligerents attempted to solve the problems of complexity and security presented by using large codebooks for cryptography with the use of ciphering machines, the most well known being the German Enigma machine.[354] SIGINT (signals intelligence) was the countering process of decryption, with the notable examples being the Allied breaking of Japanese naval codes[355] and British Ultra, which was derived from methodology given to Britain by the Polish Cipher Bureau, which had been decoding Enigma for seven years before the war.[356] Another aspect of military intelligence was the use of deception, which the Allies used to great effect, such as in operations Mincemeat and Bodyguard.[355][357] Other technological and engineering feats achieved during, or as a result of, the war include the world's first programmable computers (Z3, Colossus, and ENIAC), guided missiles and modern rockets, the Manhattan Project's development of nuclear weapons, the development of artificial harbours and oil pipelines under the English Channel.[358] | |
| See also | |
| Main article: Outline of World War II | |
| Air warfare of World War II | |
| Atlas of the World Battle Fronts | |
| Battles (list) | |
| Effects of World War II | |
| List of World War II military operations | |
| World War II in contemporary culture | |
| Documentaries | |
| The World at War (1974), a 26-part Thames Television series that covers most aspects of World War II from many points of view. It includes interviews with many key figures including Karl Dönitz, Albert Speer, and Anthony Eden. | |
| Battlefield (documentary series), a television documentary series initially issued in 1994–1995 that explores many of the most important battles fought during the Second World War. | |
| BBC History of World War II, a television series, initially issued from 1989 to 2005. | |
| Notes | |
| ^ Includes United Kingdom and its dependencies: British India, British West Africa, British Malaya, Newfoundland, and others. | |
| ^ After the fall of the Third Republic 1940, the de facto government was the Vichy Regime. It had to conduct pro-Axis policies until November 1942 while remaining formally neutral. The Free French Forces, based out of London, were recognized by all Allies as the official government in September 1944. | |
| ^ "Second World War" is the official name of this conflict used by Commonwealth historians, "World War II" is the name used in official American accounts of the war; both terms are used interchangeably in general usage.[citation needed] | |
| ^ Sommerville, Donald (2008). The Complete Illustrated History of World War Two: An Authoritative Account of the Deadliest Conflict in Human History with Analysis of Decisive Encounters and Landmark Engagements. Lorenz Books. p. 5. ISBN 0754818985. | |
| ^ Barrett, David P; Shyu, Lawrence N (2001). China in the anti-Japanese War, 1937–1945: politics, culture and society. Volume 1 of Studies in modern Chinese history. New York: Peter Lang. p. 6. ISBN 0-8204-4556-8. | |
| ^ Bradley, James; Powers, Ron (2000). Flags of Our Fathers. Bantam. p. 58. ISBN 0553111337. | |
| ^ Chickering, Roger (2006) (Google books). A World at Total War: Global Conflict and the Politics of Destruction, 1937–1945. Cambridge University Press. p. 64. ISBN 0275987108. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Fiscus, James W (2007) (Google books). Critical Perspectives on World War II. Rosen Publishing Group. p. 44. ISBN 1404200657. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Among other starting dates sometimes used for World War II are the 1935 Italian invasion of Abyssinia; (Ben-Horin, Eliahu (1943). The Middle East: Crossroads of History. W. W. Norton & Co. p. 169; Taylor, A. J. P (1979). How Wars Begin. Hamilton. p. 124. ISBN 0241100178; Yisreelit, Hevrah Mizrahit (1965). Asian and African Studies, p. 191). For 1941 see (Taylor, A. J. P (1961). The Origins of the Second World War. Hamilton. p. vii; Kellogg, William O (2003). American History the Easy Way. Barron's Educational Series. p. 236 ISBN 0764119737). There also exists the viewpoint that both World War I and World War II are part of the same "European Civil War" or "Second Thirty Years War". (Canfora, Luciano; Jones, Simon (2006). Democracy in Europe: A History of an Ideology. Wiley-Blackwell. p. 155. ISBN 1405111313; Prin, Gwyn (2002). The Heart of War: On Power, Conflict and Obligation in the Twenty-First Century. Routledge. p. 11. ISBN 0415369606). | |
| ^ Masaya, Shiraishi (1990). Japanese relations with Vietnam, 1951–1987. SEAP Publications. p. 4. ISBN 0877271224. | |
| ^ Kantowicz 1999, p. 149 | |
| ^ Davies 2008, pp. 134–140 | |
| ^ Shaw 2000, p. 35 | |
| ^ Bullock 1962, p. 265 | |
| ^ Preston 1998, p. 104 | |
| ^ Myers 1987, p. 458 | |
| ^ Smith 2004, p. 28 | |
| ^ Coogan, Anthony (July 1993). "The Volunteer Armies of Northeast China". History Today 43. Retrieved 14 November 2009. "Although some Chinese troops in the Northeast managed to retreat south, others were trapped by the advancing Japanese Army and were faced with the choice of resistance in defiance of orders, or surrender. A few commanders submitted, receiving high office in the puppet government, but others took up arms against the invader. The forces they commanded were the first of the volunteer armies". | |
| ^ Brody 1999, p. 4 | |
| ^ Zalampas 1989, p. 62 | |
| ^ Record 2005, p. 50 | |
| ^ Mandelbaum 1988, p. 96 | |
| ^ Schmitz, David F (2001). The First Wise Man. Rowman & Littlefield. p. 124. ISBN 0842026320. | |
| ^ Kitson 2001, p. 231 | |
| ^ Adamthwaite 1992, p. 52 | |
| ^ Graham 2005, p. 110 | |
| ^ Busky 2002, p. 10 | |
| ^ Barker, A. J (1971). The Rape of Ethiopia 1936. Ballantine Books. pp. 131–2. ISBN 0345024621. | |
| ^ a b Corum, James S.. "Inflated by Air Common Perceptions of Civilian Casualties from Bombing". Thesis. Maxwell Air Force Base, Alabama: Air War College. Air University. p. 10. Retrieved 29 December 2010. | |
| ^ Beevor, Antony (2006). The Battle for Spain: The Spanish Civil War 1936-1939. London: Phoenix. p. 258. ISBN 0753821656. | |
| ^ Fairbank, John King; Feuerwerker, Albert; Twitchett, Denis Crispin (1986). The Cambridge history of China. Cambridge University Press. pp. 547–551. ISBN 0521243386. | |
| ^ Fairbank, John King; Feuerwerker, Albert; Twitchett, Denis Crispin (1986). The Cambridge history of China. Cambridge University Press. p. 566. ISBN 0521243386. | |
| ^ Taylor, Jay (2009). The Generalissimo: Chiang Kai-shek and the struggle for modern China. Harvard University Press. pp. 150–152. ISBN 9780674033382. | |
| ^ Coox, Alvin D. (1990). Nomonhan: Japan Against Russia, 1939. Stanford University Press. p. 189. ISBN 0804718350. | |
| ^ Sella, Amnon (October 1983). "Khalkhin-Gol: The Forgotten War". Journal of Contemporary History 18 (4): 651–87. | |
| ^ Chaney, Otto Preston (1996). Zhukov. University of Oklahoma Press. p. 76. ISBN 0806128070. | |
| ^ Collier, Martin; Pedley, Philip (2000). Germany 1919–45. Heinemann. p. 144. ISBN 0435327216. | |
| ^ Kershaw 2001, pp. 121–2 | |
| ^ Kershaw 2001, p. 157 | |
| ^ Davies 2008, pp. 143–4 | |
| ^ Lowe, Cedric James; Marzari, F (2002). Italian Foreign Policy 1870–1940. Taylor & Francis. p. 330. ISBN 0415273722. | |
| ^ Dear, I. C. B.; Foot, M. R. D, eds (2002). "Pact of Steel". Oxford Companion to World War II. Oxford University Press. p. 674. ISBN 0198604467. | |
| ^ Shore, Zachary (2003). What Hitler Knew: The Battle for Information in Nazi Foreign Policy. Oxford University Press US. p. 108. ISBN 0195154592. | |
| ^ Dear, I. C. B.; Foot, M. R. D, eds (2002). "Nazi-Soviet Pact". Oxford University Press. p. 608. ISBN 0198604467. | |
| ^ May, Ernest R (2000) (Google books). Strange Victory: Hitler's Conquest of France. I.B.Tauris. p. 93. ISBN 1850433291. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Zaloga, Steven J.; Gerrard, Howard (2002) (Google books). Poland 1939: The Birth of Blitzkrieg. Osprey Publishing. p. 83. ISBN 1841764086. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Hempel, Andrew (2003) (Google books). Poland in World War II: An Illustrated Military History. Hippocrene Books. p. 24. ISBN 0781810043. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Macintyre, Ben Bravery of thousands of Poles was vital in securing victory The Times (London) 10 December 2010; p. 27: "Poland's prewar success in breaking the code of the German Enigma machines had been pivotal. Without these breakthroughs, dating back to 1932, Britain would not have been able to read the most secret messages of the German High Command. And without that unique advantage, the Allies might have lost the war." | |
| ^ Jowett & Andrew 2002, p. 14 | |
| ^ Smith, David J. (2002) (Google books). The Baltic States: Estonia, Latvia and Lithuania. Routledge. 1st edition. p. 24. ISBN 0415285801. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ a b Bilinsky, Yaroslav (1999) (Google books). Endgame in NATO's Enlargement: The Baltic States and Ukraine. Greenwood Publishing Group. p. 9. ISBN 0275963632. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ a b Murray & Millett 2001, pp. 55–56 | |
| ^ Spring, D. W (April 1986). "The Soviet Decision for War against Finland, 30 November 1939". Europe-Asia Studies (Taylor & Francis, Ltd.) 38 (2): 207–226. doi:10.1080/09668138608411636. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Hanhimäki, Jussi M (1997) (Google books). Containing Coexistence: America, Russia, and the "Finnish Solution. Kent State University Press. p. 12. ISBN 0873385586. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Weinberg 1995, p. 95 & 121 | |
| ^ Shirer, William L (1990). The Rise and Fall of the Third Reich: A History of Nazi Germany. Simon and Schuster. pp. 668–9. ISBN 0671728687. | |
| ^ Murray & Millett 2001, pp. 57–63 | |
| ^ Commager, Henry Steele (2004) (Google books). The Story of the Second World War. Brassey's. p. 9. ISBN 1574887416. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Dear, I. C. B.; Foot, M. R. D, eds (2002). "Iceland". Oxford Companion to World War II. Oxford University Press. p. 436. ISBN 0198604467. | |
| ^ Reynolds, David (27 April 2006) (Google books). From World War to Cold War: Churchill, Roosevelt, and the International History of the 1940s. Oxford University Press, USA. p. 76. ISBN 0199284113. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ a b Crawford, Keith; Foster, Stuart J (2007) (Google books). War, nation, memory: international perspectives on World War II in school history textbooks. Information Age Publishing. p. 68. ISBN 159311852X. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Shirer, William L (1990). The Rise and Fall of the Third Reich: A History of Nazi Germany. Simon and Schuster. pp. 721–3. ISBN 0671728687. | |
| ^ Regan, Geoffrey (2000). The Brassey's book of military blunders. Brassey's. p. 152. ISBN 157488252X. | |
| ^ Kennedy, David M (1999) (Questia books). Freedom from Fear: The American People in Depression and War, 1929–1945. Oxford University Press. p. 439. ISBN 0195038347. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Klaus, Autbert (2001). Germany and the Second World War Volume 2: Germany's Initial Conquests in Europe. Oxford University Press. p. 311. ISBN 0198228880. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Brown, David (2004). The Road to Oran: Anglo-French Naval Relations, September 1939 – July 1940. Taylor & Francis. p. xxx. ISBN 0714654612. | |
| ^ Ferguson, Niall (2006). The War of the World Penguin, pp.367, 376, 379, 417 | |
| ^ Snyder, Timothy (2010). Bloodlands, Random House, from p. 118 onwards | |
| ^ H. W. Koch. Hitler's 'Programme' and the Genesis of Operation 'Barbarossa'. The Historical Journal, Vol. 26, No. 4 (Dec., 1983), pp. 891-920 | |
| ^ Roberts, Geoffrey (2006). Stalin's Wars: From World War to Cold War, 1939–1953. Yale University Press. p. 56. ISBN 0300112041. | |
| ^ Roberts, Geoffrey (2006). Stalin's Wars: From World War to Cold War, 1939–1953. Yale University Press. p. 59. ISBN 0300112041. | |
| ^ Kelly, Nigel; Rees, Rosemary; Shuter, Jane (1998). Twentieth Century World. Heinemann. p. 38. ISBN 0435309838. | |
| ^ Goldstein, Margaret J (2004). World War II. Twenty-First Century Books. p. 35. ISBN 0822501392. | |
| ^ Mercado, Stephen C (2003). The Shadow Warriors of Nakano: A History of the Imperial Japanese Army's Elite Intelligence School. Brassey's. p. 109. ISBN 1574885383. | |
| ^ Brown, Robert J. (2004). Manipulating the Ether: The Power of Broadcast Radio in Thirties America. McFarland. p. 91. ISBN 0786420669. | |
| ^ Morison, Samuel Eliot (2002). History of United States Naval Operations in World War II. University of Illinois Press. p. 60. ISBN 0252070658. | |
| ^ Maingot, Anthony P. (1994). The United States and the Caribbean: Challenges of an Asymmetrical Relationship. Westview Press. p. 52. ISBN 0813322413. | |
| ^ Cantril, Hadley (September 1940). "America Faces the War: A Study in Public Opinion". The Public Opinion Quarterly 4 (3): 390. | |
| ^ Weinberg 1995, p. 182 | |
| ^ Bilhartz, Terry D.; Elliott, Alan C. (2007). Currents in American History: A Brief History of the United States. M.E. Sharpe. p. 179. ISBN 9780765618214. | |
| ^ Murray & Millett 2001, p. 165 | |
| ^ Knell, Hermann (2003). To Destroy a City: Strategic Bombing and Its Human Consequences in World War II. Da Capo. p. 205. ISBN 0306811693. | |
| ^ Murray & Millett 2001, pp. 233–245 | |
| ^ Schoenherr, Steven (1 October 2005). "Undeclared Naval War in the Atlantic 1941". History Department at the University of San Diego. Retrieved 15 February 2010. | |
| ^ Dear, I. C. B.; Foot, M. R. D, eds (2002). "Tripartite Pact". Oxford Companion to World War II. Oxford University Press. p. 877. ISBN 0198604467. | |
| ^ Deletant, Dennis (2002). "Romania". In Dear, I. C. B.; Foot, M. R. D. Oxford Companion to World War II. pp. 745–46. ISBN 0198604467. | |
| ^ Clogg, Richard (1992). A Concise History of Greece. Cambridge University Press. p. 118. ISBN 0521808723. | |
| ^ Andrew, Stephen (2001). The Italian Army 1940–45 (2): Africa 1940–43. Osprey Publishing. pp. 9–10. ISBN 1855328658. | |
| ^ Brown, David (2002). The Royal Navy and the Mediterranean. Routledge. pp. 64–65. ISBN 0714652059. | |
| ^ Jackson, Ashley (2006). The British Empire and the Second World War. Continuum International Publishing Group. p. 106. ISBN 1852854170. | |
| ^ Laurier, Jim (2001). Tobruk 1941: Rommel's opening move. Osprey Publishing. pp. 7–8. ISBN 1841760927. | |
| ^ Murray & Millett 2001, pp. 263–67 | |
| ^ Macksey, Kenneth (1997). Rommel: battles and campaigns. Da Capo Press. pp. 61–63. ISBN 0306807866. | |
| ^ Weinberg 1995, p. 229 | |
| ^ Watson, William E (2003). Tricolor and Crescent: France and the Islamic World. Greenwood Publishing Group. p. 80. ISBN 0275974707. | |
| ^ Jackson, Ashley (2006). The British Empire and the Second World War. Continuum International Publishing Group. p. 154. ISBN 1852854170. | |
| ^ Stewart, Vance (2002). Three Against One: Churchill, Roosevelt, Stalin Vs Adolph Hitler. Sunstone Press. p. 159. ISBN 0865343772. | |
| ^ Dear, I.C.B and Foot, M.R.D. (editors) (2005). "Blitz". The Oxford Companion to World War II. Oxford: Oxford University Press. pp. 108–109. ISBN 9780192806703. | |
| ^ United States. Air Force Logistics Management Agency (2004). AFLMA Year in Review. DIANE Publishing. p. 33. ISBN 1428993886. | |
| ^ Joes, Anthony James (2004). Resisting Rebellion: The History And Politics of Counterinsurgency. University Press of Kentucky. p. 224. ISBN 0813123399. | |
| ^ Fairbank, John King; Goldman, Merle (1994). China: A New History. Harvard University Press. p. 320. ISBN 0674116739. | |
| ^ Garver, John W (1988). Chinese-Soviet Relations, 1937–1945: The Diplomacy of Chinese Nationalism. Oxford University Press. p. 114. ISBN 0195054326. | |
| ^ Weinberg 1995, p. 195 | |
| ^ Sella, Amnon (July 1978). ""Barbarossa": Surprise Attack and Communication". Journal of Contemporary History 13 (3): 555–83. doi:10.1177/002200947801300308. | |
| ^ Kershaw, Ian (2007). Fateful Choices. Allen Lane. pp. 66–69. ISBN 0713997125. | |
| ^ Steinberg, Jonathan (June 1995). "The Third Reich Reflected: German Civil Administration in the Occupied Soviet Union, 1941–4". The English Historical Review 110 (437): 620–51. | |
| ^ Hauner, Milan (January 1978). "Did Hitler Want a World Dominion?". Journal of Contemporary History 13 (1): 15–32. doi:10.1177/002200947801300102. | |
| ^ Roberts, Cynthia A (December 1995). "Planning for War: The Red Army and the Catastrophe of 1941". Europe-Asia Studies 47 (8): 1293–26. doi:10.1080/09668139508412322. | |
| ^ Wilt, Alan F. (December 1981). "Hitler's Late Summer Pause in 1941". Military Affairs 45 (4): 187–91. doi:10.2307/1987464. JSTOR 1987464. | |
| ^ Erickson, John (2003). The Road to Stalingrad. Cassell Military. pp. 114–137. ISBN 0304365416. | |
| ^ Glantz 2001, p. 9 | |
| ^ "Hitler Can Be Beaten". New York Times. 5 August 1941. pp. C18. Retrieved 17 February 2010. | |
| ^ Farrell, Brian P (October 1993). "Yes, Prime Minister: Barbarossa, Whipcord, and the Basis of British Grand Strategy, Autumn 1941". The Journal of Military History 57 (4): 599–625. doi:10.2307/2944096. JSTOR 2944096. | |
| ^ Pravda, Alex; Duncan, Peter J. S (1990). Soviet-British Relations Since the 1970s. Cambridge University Press. p. 29. ISBN 0521374944. | |
| ^ Bueno de Mesquita, Bruce; Smith, Alastair; Siverson, Randolph M.; Morrow, James D (2005). The Logic of Political Survival. MIT Press. p. 425. ISBN 0262524406. | |
| ^ a b Louis, William Roger (1998). More Adventures with Britannia: Personalities, Politics and Culture in Britain. University of Texas Press. p. 223. ISBN 029274708X. | |
| ^ Kleinfeld, Gerald R (October 1983). "Hitler's Strike for Tikhvin". Military Affairs 47 (3): 122–128. doi:10.2307/1988082. JSTOR 1988082. | |
| ^ Shukman, Harold (2001). Stalin's Generals. Phoenix Press. p. 113. ISBN 1842125133. | |
| ^ Glantz 2001, p. 26, "By 1 November [the Wehrmacht] had lost fully 20% of its committed strength (686,000 men), up to 2/3 of its ½-million motor vehicles, and 65 percent of its tanks. The German Army High Command (OKH) rated its 136 divisions as equivalent to 83 full-strength divisions." | |
| ^ Reinhardt, Klaus; Keenan, Karl B (1992). Moscow-The Turning Point: The Failure of Hitler's Strategy in the Winter of 1941–42. Berg. p. 227. ISBN 0854966951. | |
| ^ Milward, A.S. (1964). "The End of the Blitzkrieg". The Economic History Review 16 (3): 499–518. doi:10.1111/j.1468-0289.1964.tb01744.x. | |
| ^ Rotundo, Louis (January 1986). "The Creation of Soviet Reserves and the 1941 Campaign". Military Affairs 50 (1): 21–8. doi:10.2307/1988530. JSTOR 1988530. | |
| ^ Glantz 2001, p. 26 | |
| ^ Garthoff, Raymond L (October 1969). "The Soviet Manchurian Campaign, August 1945". Military Affairs 33 (2): 312. | |
| ^ Welch, David (1999). Modern European History, 1871–2000: A Documentary Reader. Routledge. p. 102. ISBN 041521582X. | |
| ^ Weinberg, Gerhard L (2005). A World At Arms. Cambridge University Press. p. 248. ISBN 0521618266. | |
| ^ Anderson, Irvine H., Jr. (May 1975). "De Facto Embargo on Oil to Japan: A Bureaucratic Reflex". The Pacific Historical Review 44 (2): 201. | |
| ^ Peattie, Mark R.; Evans, David C. (1997). Kaigun: Strategy, Tactics, and Technology in the Imperial Japanese Navy. Naval Institute Press. p. 456. ISBN 0870211927. | |
| ^ Lightbody, Bradley (2004). The Second World War: Ambitions to Nemesis. Routledge. p. 125. ISBN 0415224047. | |
| ^ Weinberg, Gerhard L (2005). A World At Arms. Cambridge University Press. p. 310. ISBN 0521618266. | |
| ^ Morgan, Patrick M (1983). Strategic Military Surprise: Incentives and Opportunities. Transaction Publishers. p. 51. ISBN 0878559124. | |
| ^ a b Wohlstetter, Roberta (1962). Pearl Harbor: Warning and Decision. Stanford University Press. pp. 341–43. ISBN 0804705984. | |
| ^ Mingst, Karen A.; Karns, Margaret P (2007). United Nations in the Twenty-First Century. Westview Press. p. 22. ISBN 0813343461. | |
| ^ Dunn, Dennis J (1998). Caught Between Roosevelt & Stalin: America's Ambassadors to Moscow. The University Press of Kentucky. p. 157. ISBN 0813120233. | |
| ^ According to Ernest May (May, Ernest (1955). "The United States, the Soviet Union and the Far Eastern War". The Pacific Historical Review 24 (2): 156.) Churchill stated: "Russian declaration of war on Japan would be greatly to our advantage, provided, but only provided, that Russians are confident that will not impair their Western Front". | |
| ^ Rees, Laurence (2009). World War Two Behind Closed Doors, BBC Books, p. 99. | |
| ^ Rees, Laurence (2009). World War Two Behind Closed Doors, BBC Books, p. 406-7. | |
| ^ Klam, Julie (2002). The Rise of Japan and Pearl Harbor. Black Rabbit Books. p. 27. ISBN 1583401881. | |
| ^ Lewis, Morton. "XXIX. Japanese Plans and American Defenses". In Greenfield, Kent Roberts. The Fall of the Philippines. U.S. Government Printing Office. p. 529. Library of Congress Catalogue Card Number: 53-63678. (Table 11). | |
| ^ Hill, J. R.; Ranft, Bryan (2002). The Oxford Illustrated History of the Royal Navy. Oxford University Press. p. 362. ISBN 0198605277. | |
| ^ Hsiung 1992, p. 158 | |
| ^ Perez, Louis G. (1 June 1998) (Google Books). The history of Japan. Greenwood Publishing Group. p. 145. ISBN 0313302960. Retrieved 12 November 2009. | |
| ^ Gooch, John (1990). Decisive Campaigns of the Second World War. Routledge. p. 52. ISBN 0714633690. | |
| ^ Glantz 2001, p. 31 | |
| ^ Molinari, Andrea (2007). Desert Raiders: Axis and Allied Special Forces 1940–43. Osprey Publishing. p. 91. ISBN 1846030064. | |
| ^ Mitcham, Samuel W.; Mitcham, Samuel W. Jr (1982). Rommel's Desert War: The Life and Death of the Afrika Korps. Stein & Day. p. 31. ISBN 9780811734134. | |
| ^ Maddox, Robert James (1992). The United States and World War II. Westview Press. pp. 111–12. ISBN 0813304369. | |
| ^ Salecker, Gene Eric (2001). Fortress Against the Sun: The B-17 Flying Fortress in the Pacific. Da Capo Press. p. 186. ISBN 1580970494. | |
| ^ Ropp, Theodore (1962). War in the Modern World. Macmillan Publishing Company. p. 368. ISBN 0801864453. | |
| ^ Weinberg 1995, p. 339 | |
| ^ Gilbert, Adrian (2003). The Encyclopedia of Warfare: From Earliest Times to the Present Day. Globe Pequot. p. 259. ISBN 1592280277. | |
| ^ Swain, Bruce (2001). A Chronology of Australian Armed Forces at War 1939–45. Allen & Unwin. p. 197. ISBN 1865083526. | |
| ^ Hane, Mikiso (2001). Modern Japan: A Historical Survey. Westview Press. p. 340. ISBN 0813337569. | |
| ^ Marston, Daniel (2005). The Pacific War Companion: From Pearl Harbor to Hiroshima. Osprey Publishing. p. 111. ISBN 1841768820. | |
| ^ Brayley, Martin J (2002). The British Army, 1939–45: The Far East. Osprey Publishing. p. 9. ISBN 1841762385. | |
| ^ Read, Anthony (2004). The Devil's Disciples: Hitler's Inner Circle. W. W. Norton & Company. p. 764. ISBN 0393048004. | |
| ^ Davies, Norman (2006). Europe at War 1939–1945: No Simple Victory. Macmillan. p. 100. ISBN 0333692853. | |
| ^ Badsey, Stephen (2000). The Hutchinson Atlas of World War II Battle Plans: Before and After. Taylor & Francis. pp. 235–36. ISBN 1579582656. | |
| ^ Black, Jeremy (2003). World War Two: A Military History. Routledge. p. 119. ISBN 0415305349. | |
| ^ Gilbert, Sir Martin (2004). The Second World War: A Complete History. Macmillan. pp. 397–400. ISBN 0805076239. | |
| ^ Shukman, Harold (2001). Stalin's Generals. Phoenix Press. p. 142. ISBN 1842125133. | |
| ^ Gannon, James (2002). Stealing Secrets, Telling Lies: How Spies and Codebreakers Helped Shape the Twentieth Century. Brassey's. p. 76. ISBN 1574884735. | |
| ^ Paxton, Robert O (1972). Vichy France: Old Guard and New Order, 1940–1944. Knopf. p. 313. ISBN 0394473604. | |
| ^ Rich, Norman (1992). Hitler's War Aims: Ideology, the Nazi State, and the Course of Expansion. Norton. p. 178. ISBN 0393008029. | |
| ^ Penrose, Jane (2004). The D-Day Companion. Osprey Publishing. p. 129. ISBN 1841767794. | |
| ^ Neillands, Robin (2005). The Dieppe Raid: The Story of the Disastrous 1942 Expedition. Indiana University Press. ISBN 0253347815. | |
| ^ Thomas, David Arthur (1988). A Companion to the Royal Navy. Harrap. p. 265. ISBN 0245545727. | |
| ^ Thomas, Nigel; Andrew, Stephen (1998). German Army 1939–1945 (2): North Africa & Balkans. Osprey Publishing. p. 8. ISBN 185532640X. | |
| ^ a b Ross, Steven T (1997). American War Plans, 1941–1945: The Test of Battle. Frank Cass & Co. p. 38. ISBN 0714646342. | |
| ^ Bonner, Kit; Bonner, Carolyn (2001). Warship Boneyards. MBI Publishing Company. p. 24. ISBN 0760308705. | |
| ^ Collier, Paul (2003). The Second World War (4): The Mediterranean 1940–1945. Osprey Publishing. p. 11. ISBN 1841765392. | |
| ^ Thompson, John Herd; Randall, Stephen J (1994). Canada and the United States: Ambivalent Allies. University of Georgia Press. p. 164. ISBN 0820324035. | |
| ^ Kennedy, David M (1999). Freedom from Fear: The American People in Depression and War, 1929–1945. Oxford University Press. p. 610. ISBN 0195038347. | |
| ^ Rottman, Gordon L (2002). World War II Pacific Island Guide: A Geo-Military Study. Greenwood Publishing Group. p. 228. ISBN 0313313954. | |
| ^ Glantz, David M. (September 1986). "Soviet Defensive Tactics at Kursk, July 1943". CSI Report No. 11. (Combined Arms Research Library). OCLC 278029256. Archived from the original on 6 March 2008. Retrieved 17 February 2010. | |
| ^ Glantz, David M (1989). Soviet military deception in the Second World War. Routledge. pp. 149–59. ISBN 9780714633473. | |
| ^ Kershaw, Ian (2001). Hitler, 1936–1945: Nemesis. W. W. Norton & Company. p. 592. ISBN 0393322521. | |
| ^ O'Reilly, Charles T (2001). Forgotten Battles: Italy's War of Liberation, 1943–1945. Lexington Books. p. 32. ISBN 0739101951. | |
| ^ Bellamy, Chris T (2007). Absolute war: Soviet Russia in the Second World War. BAlfred A. Knopf. p. 595. ISBN 0375410864. | |
| ^ O'Reilly, Charles T (2001). Forgotten Battles: Italy's War of Liberation, 1943–1945. Lexington Books. p. 35. ISBN 0739101951. | |
| ^ Healy, Mark (1992). Kursk 1943: The tide turns in the East. Osprey Publishing. p. 90. ISBN 1855322110. | |
| ^ Glantz 2001, pp. 50–55 | |
| ^ McGowen, Tom (2002). Assault From The Sea: Amphibious Invasions in the Twentieth Century. Twenty-First Century Books. pp. 43–44. ISBN 0761318119. | |
| ^ Lamb, Richard (1996). War in Italy, 1943–1945: A Brutal Story. Da Capo Press. pp. 154–55. ISBN 0306806886. | |
| ^ Hart, Stephen; Hart, Russell; Hughes, Matthew (2000). The German Soldier in World War II. MBI Publishing Company. p. 151. ISBN 0760308462. | |
| ^ Blinkhorn, Martin (1984). Mussolini and Fascist Italy. Methuen & Co. p. 52. ISBN 0415102316. | |
| ^ Read, Anthony; Fisher, David (1992). The Fall of Berlin. Hutchinson. p. 129. ISBN 0091753376. | |
| ^ Read, Anthony (2004). The Devil's Disciples: Hitler's Inner Circle. W. W. Norton & Company. p. 804. ISBN 0393048004. | |
| ^ a b Iriye, Akira (1981). Power and culture: the Japanese-American war, 1941–1945. Harvard University Press. p. 154. ISBN 0674695828. | |
| ^ a b Polley, Martin (2000). A-Z of modern Europe since 1789. Taylor & Francis. p. 148. ISBN 041518598X. | |
| ^ ed. Hsiung, James C. and Steven I. Levine China's Bitter Victory: The War with Japan 1937-1945, p.161 | |
| ^ Hsu Long-hsuen and Chang Ming-kai (1971) History of The Sino-Japanese War (1937-1945) 2nd Ed. Translated by Wen Ha-hsiung. Chung Wu Publishing. pp.412-416, Map 38 | |
| ^ Chinese troops defeat the Japanese in Changteh China and capture their military equipment during World War II. US Government Archive number for this video is: 208 UN 89 FGMC | |
| ^ Weinberg 1995, pp. 660–661 | |
| ^ Glantz, David M (2001). The siege of Leningrad, 1941–1944: 900 days of terror. Zenith Imprint. pp. 166–69. ISBN 0760309418. | |
| ^ Glantz, David M (2002). The Battle for Leningrad: 1941–1944. Lawrence: University Press of Kansas. ISBN 0700612084. | |
| ^ Chubarov, Alexander (2001). Russia's Bitter Path to Modernity: A History of the Soviet and Post-Soviet Eras. Continuum International Publishing Group. p. 122. ISBN 0826413501. | |
| ^ Havighurst, Alfred F (1962). Britain in Transition: The Twentieth Century. The University of Chicago Press. p. 344. ISBN 0226319717. | |
| ^ Lightbody, Bradley (2004). The Second World War: Ambitions to Nemesis. Routledge. p. 224. ISBN 0415224047. | |
| ^ a b Zeiler, Thomas W (2004). Unconditional Defeat: Japan, America, and the End of World War II. Scholarly Resources. p. 60. ISBN 0842029915. | |
| ^ Craven, Wesley Frank; Cate, James Lea (1953). The Army Air Forces in World War II, Volume Five—The Pacific, Matterhorn to Nagasaki. Chicago University Press. p. 207. | |
| ^ Hsiung, James Chieh; Levine, Steven I (1992). China's Bitter Victory: The War with Japan, 1937–1945. M.E. Sharpe. p. 163. ISBN 156324246X. | |
| ^ Coble, Parks M (2003). Chinese Capitalists in Japan's New Order: The Occupied Lower Yangzi, 1937–1945. University of California Press. p. 85. ISBN 0520232682. | |
| ^ Rees, Laurence (2009). World War Two Behind Closed Doors, BBC Books, p. 406-7. "Stalin always believed that Britain and America were delaying the second front so that the Soviet Union would bear the brunt of the war" | |
| ^ Weinberg 1995, p. 695 | |
| ^ Badsey, Stephen (1990). Normandy 1944: Allied Landings and Breakout. Osprey Publishing. p. 91. ISBN 0850459214. | |
| ^ Dear, I. C. B.; Foot, M. R. D, eds (2002). "Market-Garden". Oxford Companion to World War II. Oxford University Press. p. 877. ISBN 0198604467. | |
| ^ The operation "was the most calamitous defeat of all the German armed forces in World War II" (Zaloga, Steven J (1996). Bagration 1944: The destruction of Army Group Centre. Osprey Publishing. p. 7. ISBN 1855324784.) | |
| ^ Berend, Ivan T. (1999). Central and Eastern Europe, 1944–1993: Detour from the Periphery to the Periphery. Cambridge University Press. p. 8. ISBN 0521550661. | |
| ^ "Armistice Negotiations and Soviet Occupation". US Library of Congress. Retrieved 14 November 2009. "The coup speeded the Red Army's advance, and the Soviet Union later awarded Michael the Order of Victory for his personal courage in overthrowing Antonescu and putting an end to Romania's war against the Allies. Western historians uniformly point out that the Communists played only a supporting role in the coup; postwar Romanian historians, however, ascribe to the Communists the decisive role in Antonescu's overthrow" | |
| ^ Hastings, Max; Paul Henry, Collier (2004). The Second World War: a world in flames. Osprey Publishing. pp. 223–4. ISBN 1841768308. | |
| ^ Wiest, Andrew A; Barbier, M. K (2002). Strategy and Tactics Infantry Warfare. Zenith Imprint. pp. 65–6. ISBN 0760314012. | |
| ^ Wiktor, Christian L (1998). Multilateral Treaty Calendar – 1648–1995. Kluwer Law International. p. 426. ISBN 9041105840. | |
| ^ Newton, Steven H (1995). Retreat from Leningrad : Army Group North, 1944/1945. Atglen, Philadelphia: Schiffer Books. ISBN 0887408060. | |
| ^ Marston, Daniel (2005). The Pacific War Companion: From Pearl Harbor to Hiroshima. Osprey Publishing. p. 120. ISBN 1841768820. | |
| ^ Jowett & Andrew 2002, p. 8 | |
| ^ Howard, Joshua H (2004). Workers at War: Labor in China's Arsenals, 1937–1953. Stanford University Press. p. 140. ISBN 0804748969. | |
| ^ Drea, Edward J (2003). In the Service of the Emperor: Essays on the Imperial Japanese Army. University of Nebraska Press. p. 54. ISBN 0803266383. | |
| ^ Cook, Chris; Bewes, Diccon (1997). What Happened Where: A Guide to Places and Events in Twentieth-Century History. UCL Press. p. 305. ISBN 1857285328. | |
| ^ a b Parker, Danny S (2004). Battle of the Bulge: Hitler's Ardennes Offensive, 1944–1945. Da Capo Press. pp. xiii–xiv, 6–8, 68–70 & 329–330. ISBN 0306813912. | |
| ^ Glantz 2001, p. 85 | |
| ^ Solsten, Eric (1999). Germany: A Country Study. DIANE Publishing. pp. 76–7. ISBN 0788181793. | |
| ^ United States Dept. of State (1967). The China White Paper, August 1949. Stanford University Press. p. 113. ISBN 0804706085. | |
| ^ Buchanan, Tom (2006). Europe's troubled peace, 1945–2000. Wiley-Blackwell. p. 21. ISBN 0631221638. | |
| ^ Shepardson, Donald E (January 1998). "The Fall of Berlin and the Rise of a Myth". The Journal of Military History 62 (1): 135–154. doi:10.2307/120398. JSTOR 120398. | |
| ^ O'Reilly, Charles T (2001). Forgotten Battles: Italy's War of Liberation, 1943–1945. Lexington Books. p. 244. ISBN 0739101951. | |
| ^ Kershaw 2001, p. 823 | |
| ^ a b Donnelly, Mark (1999). Britain in the Second World War. Routledge. p. xiv. ISBN 0415174252. | |
| ^ Glantz, David M. (1995). When Titans Clashed: How the Red Army Stopped Hitler. Lawrence, Kansas: University Press of Kansas. p. 34. ISBN 0700608990. | |
| ^ Chant, Christopher (1986). The Encyclopedia of Codenames of World War II. Routledge & Kegan Paul. p. 118. ISBN 0710207182. | |
| ^ Drea, Edward J (2003). In the Service of the Emperor: Essays on the Imperial Japanese Army. University of Nebraska Press. p. 57. ISBN 0803266383. | |
| ^ Jowett & Andrew 2002, p. 6 | |
| ^ Poirier, Michel Thomas (20 October 1999). "Results of the German and American Submarine Campaigns of World War II". U.S. Navy. Retrieved 13 April 2008. | |
| ^ Williams, Andrew J (2006). Liberalism and War: The Victors and the Vanquished. Routledge. p. 90. ISBN 0415359805. | |
| ^ Miscamble, Wilson D (2007). From Roosevelt to Truman: Potsdam, Hiroshima, and the Cold War. Cambridge University Press. p. 201. ISBN 0521862442. | |
| ^ Miscamble, Wilson D (2007). From Roosevelt to Truman: Potsdam, Hiroshima, and the Cold War. Cambridge University Press. pp. 203–4. ISBN 0521862442. | |
| ^ Glantz, David M (2005). "August Storm: The Soviet Strategic Offensive in Manchuria". Leavenworth Papers (Combined Arms Research Library). OCLC 78918907. Archived from the original on 2 March 2008. Retrieved 25 January 2010 | |
| ^ Pape, Robert A (Autumn 1993). "Why Japan Surrendered". International Security 18 (2): 154–201. doi:10.2307/2539100. JSTOR 2539100. | |
| ^ Norbert Frei. Adenauer's Germany and the Nazi Past: The Politics of Amnesty and Integration. Translated by Joel Golb. New York: Columbia University Press. 2002. ISBN 0231118821, p, 41–66. | |
| ^ Roberts, Geoffrey (2006). Stalin's Wars: From World War to Cold War, 1939–1953. Yale University Press. p. 43. ISBN 0300112041. | |
| ^ Roberts, Geoffrey (2006). Stalin's Wars: From World War to Cold War, 1939–1953. Yale University Press. p. 55. ISBN 0300112041. | |
| ^ Shirer, William L. (1990). The Rise and Fall of the Third Reich: A History of Nazi Germany. Simon and Schuster. p. 794. ISBN 0671728687 | |
| ^ Kennedy-Pipe, Caroline (1995). Stalin's Cold War. Manchester University Press. ISBN 0719042011. | |
| ^ Wettig, Gerhard (2008). Stalin and the Cold War in Europe. Rowman & Littlefield. pp. 20–21. ISBN 0742555429. | |
| ^ Senn, Alfred Erich (2007). Lithuania 1940: revolution from above. Rodopi. ISBN 9789042022256. | |
| ^ Yoder, Amos (1997). The Evolution of the United Nations System. Taylor & Francis. p. 39. ISBN 1560325461. | |
| ^ "History of the UN". United Nations. Retrieved 2010-01-25. | |
| ^ "The Universal Declaration of Human Rights, Article 2". United Nations. Retrieved 2009-11-14. "* Everyone is entitled to all the rights and freedoms set forth in this Declaration, without distinction of any kind, such as race, colour, sex, language, religion, political or other opinion, national or social origin, property, birth or other status. Furthermore, no distinction shall be made on the basis of the political, jurisdictional or international status of the country or territory to which a person belongs, whether it be independent, trust, non-self-governing or under any other limitation of sovereignty" | |
| ^ Kantowicz, Edward R (2000). Coming Apart, Coming Together. Wm. B. Eerdmans Publishing. p. 6. ISBN 0802844561. | |
| ^ Wettig, Gerhard (2008). Stalin and the Cold War in Europe. Rowman & Littlefield. pp. 96–100. ISBN 0742555429. | |
| ^ Trachtenberg, Marc (1999). A Constructed Peace: The Making of the European Settlement, 1945–1963. Princeton University Press. p. 33. ISBN 0691002738. | |
| ^ Granville, Johanna (2004). The First Domino: International Decision Making during the Hungarian Crisis of 1956. Texas A&M University Press. ISBN 1585442984. | |
| ^ Grenville, John Ashley Soames (2005). A History of the World from the 20th to the 21st Century. Routledge. pp. 370–71. ISBN 0415289548. | |
| ^ Cook, Bernard A (2001). Europe Since 1945: An Encyclopedia. Taylor & Francis. p. 17. ISBN 0815340575. | |
| ^ Geoffrey Swain. The Cominform: Tito's International? The Historical Journal, Vol. 35, No. 3 (Sep., 1992), pp. 641–663 | |
| ^ Leffler, Melvyn P.; Painter, David S (1994). Origins of the Cold War: An International History. Routledge. p. 318. ISBN 0415341094. | |
| ^ Bellamy, Christopher (2001). "Cold War". In Holmes, Richard. The Oxford Companion to Military History (Oxford Reference Online ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0198606966. | |
| ^ Weinberg, Gerhard L. (2005). A World At Arms. Cambridge University Press. p. 911 | |
| ^ Connor, Mary E. (2009). "History". In Connor, Mary E.. The Koreas. Asia in Focus. Santa Barbara: ABC-CLIO. pp. 43–45. ISBN 1598841602. | |
| ^ Lynch, Michael (2010). The Chinese Civil War 1945–49. Botley: Osprey Publishing. pp. 12–13. ISBN 9781841766713. | |
| ^ Roberts, J.M. (1996). The Penguin History of Europe. London: Penguin Books. p. 589. ISBN 0140265619. | |
| ^ Darwin, John (2007). After Tamerlane: The Rise & Fall of Global Empires 1400–2000. London: Penguin Books. pp. 441–443, 464–468. ISBN 9780141010229. | |
| ^ Harrison, Mark (1998). "The economics of World WarII: an overview". In Harrison, Mark. The Economics of World War II: Six great powers in international comparison. Cambridge: Cambridge University Press. pp. 34–35. ISBN 0521620465. | |
| ^ Dear, I.C.B and Foot, M.R.D. (editors) (2005). "World trade and world economy". The Oxford Companion to World War II. Oxford: Oxford University Press. p. 1006. ISBN 9780192806703. | |
| ^ Nicholas Balabkins, "Germany Under Direct Controls: Economic Aspects of Industrial Disarmament 1945 - 1948", Rutgers University Press, 1964 p. 207 | |
| ^ Vladimir Petrov, Money and conquest; allied occupation currencies in World War II. Baltimore, Johns Hopkins Press (1967) p. 263 | |
| ^ Nicholas Balabkins, "Germany Under Direct Controls: Economic Aspects of Industrial Disarmament 1945 - 1948", Rutgers University Press, 1964 p. 208, 209 | |
| ^ Dornbusch, Rüdiger; Nölling, Wilhelm; Layard, P. Richard G (1993). Postwar Economic Reconstruction and Lessons for the East Today. Massachusetts Institute of Technology Press. P.190, 191, ISBN 0-262-04136-7. | |
| ^ Nicholas Balabkins, "Germany Under Direct Controls: Economic Aspects of Industrial Disarmament 1945 - 1948", Rutgers University Press, 1964 p. 212 | |
| ^ Dornbusch, Rüdiger; Nölling, Wilhelm; Layard, P. Richard G (1993). Postwar Economic Reconstruction and Lessons for the East Today. Massachusetts Institute of Technology Press. p29 -p30, 32, ISBN 0-262-04136-7. | |
| ^ Bull, Martin J.; Newell, James (2005). Italian Politics: Adjustment Under Duress. Polity. p. 20. ISBN 0745612997. | |
| ^ Bull, Martin J.; Newell, James (2005). Italian Politics: Adjustment Under Duress. Polity. p. 21. ISBN 0745612997. | |
| ^ Harrop, Martin (1992). Power and Policy in Liberal Democracies. Cambridge University Press. p. 23. ISBN 0521345790. | |
| ^ Dornbusch, Rüdiger; Nölling, Wilhelm; Layard, P. Richard G (1993). Postwar Economic Reconstruction and Lessons for the East Today. Massachusetts Institute of Technology Press. p. 117. ISBN 0262041367. | |
| ^ Emadi-Coffin, Barbara (2002). Rethinking International Organization: Deregulation and Global Governance. Routledge. p. 64. ISBN 0415195403. | |
| ^ Smith, Alan (1993). Russia And the World Economy: Problems of Integration. Routledge. p. 32. ISBN 0415089247. | |
| ^ Harrop, Martin (1992). Power and Policy in Liberal Democracies. Cambridge University Press. p. 49. ISBN 0521345790. | |
| ^ Genzberger, Christine (1994). China Business: The Portable Encyclopedia for Doing Business with China. Petaluma, California: World Trade Press. p. 4. ISBN 0963186434. | |
| ^ O'Brien, Prof. Joseph V. "World War II: Combatants and Casualties (1937–1945)". Obee's History Page. John Jay College of Criminal Justice. Retrieved 20 April 2007. | |
| ^ White, Matthew. "Source List and Detailed Death Tolls for the Twentieth Century Hemoclysm". Historical Atlas of the Twentieth Century. Matthew White's Homepage. Retrieved 20 April 2007. | |
| ^ "World War II Fatalities". secondworldwar.co.uk. Retrieved 20 April 2007. | |
| ^ "Rulers and victims: the Russians in the Soviet Union". Geoffrey A. Hosking (2006). Harvard University Press. p.242. ISBN 0-674-02178-9 | |
| ^ "Leaders mourn Soviet wartime dead". BBC News. 9 May 2005. Retrieved 7 December 2009. | |
| ^ "The World's Wasted Wealth 2: Save Our Wealth, Save Our Environment". J. W. Smith (1994). p.204. ISBN 0-9624423-2-1 | |
| ^ Florida Center for Instructional Technology (2005). "Victims". A Teacher's Guide to the Holocaust. University of South Florida. Retrieved 2 February 2008. | |
| ^ Niewyk, Donald L. and Nicosia, Francis R. The Columbia Guide to the Holocaust, Columbia University Press, 2000, pp. 45-52. | |
| ^ Todd, Allan (2001). The Modern World. Oxford University Press. p. 121. ISBN 0199134251. | |
| ^ Winter, J. M (2002). "Demography of the War". In Dear, I. C. B.; Foot, M. R. D. Oxford Companion to World War II. Oxford University Press. p. 290. ISBN 0198604467. | |
| ^ "Jasenovac". jewishvirtuallibrary.org. American-Israeli Cooperative Enterprise. Retrieved 25 January 2010. | |
| ^ Chang, Iris (1997). The Rape of Nanking: The Forgotten Holocaust of World War II. BasicBooks. p. 102. ISBN 0465068359. | |
| ^ Rummell, R. J. "Statistics". Freedom, Democide, War. The University of Hawaii System. Retrieved 25 January 2010. | |
| ^ Himeta, Mitsuyoshi (姫田光義) (日本軍による『三光政策・三光作戦をめぐって』) (Concerning the Three Alls Strategy/Three Alls Policy By the Japanese Forces), Iwanami Bukkuretto, 1996, Bix, Hirohito and the Making of Modern Japan, 2000 | |
| ^ Tucker, Spencer C.; Roberts, Priscilla Mary Roberts (2004). Encyclopedia of World War II: A Political, Social, and Military History. ABC-CLIO. p. 319. ISBN 1576079996. | |
| ^ Gold, Hal (1996). Unit 731 testimony. Tuttle. pp. 75–7. ISBN 0804835659. | |
| ^ Tucker, Spencer C.; Roberts, Priscilla Mary Roberts (2004). Encyclopedia of World War II: A Political, Social, and Military History. ABC-CLIO. p. 320. ISBN 1576079996. | |
| ^ Harris (2002). Factories of Death: Japanese Biological Warfare, 1932–1945, and the American Cover-up. Routledge. p. 74. ISBN 0415932149. | |
| ^ Sabella, Robert; Li, Fei Fei; Liu, David (2002). Nanking 1937: Memory and Healing. M.E. Sharpe. p. 69. ISBN 0765608162. | |
| ^ "Japan tested chemical weapons on Aussie POW: new evidence". The Japan Times Online. 27 July 2004. Retrieved 25 January 2010. | |
| ^ Aksar, Yusuf (2004). Implementing International Humanitarian Law: From the Ad Hoc Tribunals to a Permanent International Criminal Court. Routledge. p. 45. ISBN 0714684708. | |
| ^ Hornberger, Jacob (April 1995). "Repatriation—The Dark Side of World War II". The Future of Freedom Foundation. Retrieved 25 January 2010. | |
| ^ Koh, David (21 August 2008). "Vietnam needs to remember famine of 1945". The Straits Times (Singapore). Retrieved 25 January 2010. | |
| ^ Harding, Luke (22 October 2003). "Germany's forgotten victims". guardian.co.uk. Guardian News and Media. Retrieved 21 January 2010. | |
| ^ "Germany's forgotten victims". Guardian.co.uk. October 22, 2003. | |
| ^ a b Marek, Michael (27 October 2005). "Final Compensation Pending for Former Nazi Forced Laborers". dw-world.de. Deutsche Welle. Archived from the original on 19 January 2010. Retrieved 19 January 2010. | |
| ^ Applebaum, Anne (16 October 2003). "Gulag: Understanding the Magnitude of What Happened". Heritage Foundation. Retrieved 19 January 2010. | |
| ^ North, Jonathan (January 2006). "Soviet Prisoners of War: Forgotten Nazi Victims of World War II". HistoryNet.com. Weider History Group. Archived from the original on 19 January 2010. Retrieved 19 January 2010. | |
| ^ Overy, Richard (2004). The Dictators: Hitler's Germany, Stalin's Russia. W. W. Norton & Company. pp. 568–69. ISBN 0393020304. | |
| ^ Zemskov V.N. On repatriation of Soviet citizens. Istoriya SSSR., 1990, No.4, (in Russian). See also [1] (online version), and Edwin Bacon. Glasnost' and the Gulag: New Information on Soviet Forced Labour around World War II. Soviet Studies, Vol. 44, No. 6 (1992), pp. 1069-1086; Michael Ellman. Soviet Repression Statistics: Some Comments. Europe-Asia Studies, Vol. 54, No. 7 (Nov., 2002), pp. 1151-1172. | |
| ^ "Japanese Atrocities in the Philippines". American Experience: the Bataan Rescue. PBS Online. Archived from the original on 19 January 2010. Retrieved 18 January 2010. | |
| ^ Tanaka, Yuki (1996). Hidden Horrors: Japanese War Crimes in World War II. Westview Press. pp. 2–3. ISBN 0813327180. | |
| ^ Bix, Herbert (2001). Hirohito and the Making of Modern Japan. HarperCollins. p. 360. ISBN 0060931302. | |
| ^ a b Ju, Zhifen (June 2002). "Japan's atrocities of conscripting and abusing north China draughtees after the outbreak of the Pacific war". Joint Study of the Sino-Japanese War:Minutes of the June 2002 Conference. Harvard University Faculty of Arts and Sciences. Retrieved 18 February 2010. | |
| ^ a b "Indonesia: World War II and the Struggle For Independence, 1942–50; The Japanese Occupation, 1942–45". Library of Congress. 1992. Retrieved 9 February 2007. | |
| ^ a b "Concentration camps and slave work". Vets Home. Archived from the original on 19 January 2010. Retrieved 12 November 2009. | |
| ^ Department of Labour of Canada. (24 January 1947). Report on the Re-establishment of Japanese in Canada, 1944–1946. Office of the Prime Minister. p. 23. ISBN 0405112661. | |
| ^ Eugene Davidson "The death and life of Germany: an account of the American occupation". p.121 | |
| ^ Stark, Tamás. ""Malenki Robot" – Hungarian Forced Labourers in the Soviet Union (1944–1955)" (PDF). Minorities Research. Retrieved 22 January 2010. | |
| ^ a b Harrison, Mark (2000). The Economics of World War II: Six Great Powers in International Comparison. Cambridge University Press. p. 3. ISBN 0521785030. | |
| ^ Harrison, Mark (2000). The Economics of World War II: Six Great Powers in International Comparison. Cambridge University Press. p. 2. ISBN 0521785030. | |
| ^ Hughes, Matthew; Mann, Chris (2000). Inside Hitler's Germany: Life Under the Third Reich. Potomac Books Inc. p. 148. ISBN 1574882813. | |
| ^ Bernstein, Gail Lee (1991). Recreating Japanese Women, 1600–1945. University of California Press. p. 267. ISBN 9780520070172. | |
| ^ Hughes, Matthew; Mann, Chris (2000). Inside Hitler's Germany: Life Under the Third Reich. Potomac Books Inc. p. 151. ISBN 1574882813. | |
| ^ Griffith, Charles (1999). The Quest: Haywood Hansell and American Strategic Bombing in World War II. DIANE Publishing. p. 203. ISBN 1585660698. | |
| ^ Overy, R.J (1995). War and Economy in the Third Reich. Oxford University Press, USA. p. 26. ISBN 0198205996. | |
| ^ Lindberg, Michael; Daniel, Todd (2001). Brown-, Green- and Blue-Water Fleets: the Influence of Geography on Naval Warfare, 1861 to the Present. Praeger. p. 126. ISBN 0275964868. | |
| ^ Cox, Sebastian (1998). The Strategic Air War Against Germany, 1939–1945. Frank Cass Publishers. p. 84. ISBN 0714647225. | |
| ^ Unidas, Naciones (2005). World Economic And Social Survey 2004: International Migration. United Nations Pubns. p. 23. ISBN 9211091470. | |
| ^ Liberman, Peter (1998). Does Conquest Pay?: The Exploitation of Occupied Industrial Societies. Princeton University Press. p. 42. ISBN 0691002428. | |
| ^ Milward, Alan S (1979). War, Economy, and Society, 1939–1945. University of California Press. p. 138. ISBN 0520039424. | |
| ^ Milward, Alan S (1979). War, Economy, and Society, 1939–1945. University of California Press. p. 148. ISBN 0520039424. | |
| ^ Perrie, Maureen; Lieven, D. C. B; Suny, Ronald Grigor (2007). The Cambridge History of Russia. Cambridge University Press. p. 232. ISBN 0521861942. | |
| ^ Hill, Alexander (2005). The War Behind The Eastern Front: The Soviet Partisan Movement In North-West Russia 1941–1944. Routledge. p. 5. ISBN 0714657115. | |
| ^ Christofferson, Thomas R; Christofferson, Michael S (2006). France During World War II: From Defeat to Liberation. Fordham University Press. p. 156. ISBN 9780823225637. | |
| ^ Ikeo, Aiko (1997). Economic Development in Twentieth Century East Asia: The International Context. Routledge. p. 107. ISBN 0415149002. | |
| ^ a b Boog, Horst; Rahn, Werner; Stumpf, Reinhard; Wegner, Bernd (2001). Militärgeschichtliches Forschungsamt Germany and the Second World War—Volume VI: The Global War. Oxford: Clarendon Press. p. 266. ISBN 0198228880. | |
| ^ Tucker, Spencer C.; Roberts, Priscilla Mary Roberts (2004). Encyclopedia of World War II: A Political, Social, and Military History. ABC-CLIO. p. 76. ISBN 1576079996. | |
| ^ Levine, Alan J. (1992). The Strategic Bombing of Germany, 1940–1945. Greenwood Press. p. 217. ISBN 0275943194. | |
| ^ Sauvain, Philip (2005). Key Themes of the Twentieth Century: Teacher's Guide. Wiley-Blackwell. p. 128. ISBN 1405132183. | |
| ^ Tucker, Spencer C.; Roberts, Priscilla Mary Roberts (2004). Encyclopedia of World War II: A Political, Social, and Military History. ABC-CLIO. p. 163. ISBN 1576079996. | |
| ^ Bishop, Chris; Chant, Chris (2004). Aircraft Carriers: The World's Greatest Naval Vessels and Their Aircraft. Silverdale Books. p. 7. ISBN 1845090799. | |
| ^ Chenoweth, H. Avery; Nihart, Brooke (2005). Semper Fi: The Definitive Illustrated History of the U.S. Marines. Main Street. p. 180. ISBN 1402730993. | |
| ^ Sumner, Ian; Baker, Alix (2001). The Royal Navy 1939–45. Osprey Publishing. p. 25. ISBN 1841761958. | |
| ^ Hearn, Chester G. (2007). Carriers in Combat: The Air War at Sea. Stackpole Books. p. 14. ISBN 081173398X. | |
| ^ Gardiner, Robert; Brown, David K (2004). The Eclipse of the Big Gun: The Warship 1906–1945. Conway. p. 52. ISBN 0851779530. | |
| ^ Rydill, Louis (1995). Concepts in Submarine Design. Cambridge University Press. p. 15. ISBN 052155926X. | |
| ^ Rydill, Louis (1995). Concepts in Submarine Design. Cambridge University Press. p. 16. ISBN 052155926X. | |
| ^ a b Tucker, Spencer C.; Roberts, Priscilla Mary Roberts (2004). Encyclopedia of World War II: A Political, Social, and Military History. ABC-CLIO. p. 125. ISBN 1576079996. | |
| ^ Dupuy, Trevor Nevitt (1982). The Evolution of Weapons and Warfare. Jane's Information Group. p. 231. ISBN 0710601239. | |
| ^ a b Tucker, Spencer C.; Roberts, Priscilla Mary Roberts (2004). Encyclopedia of World War II: A Political, Social, and Military History. ABC-CLIO. p. 108. ISBN 1576079996. | |
| ^ Tucker, Spencer C.; Roberts, Priscilla Mary Roberts (2004). Encyclopedia of World War II: A Political, Social, and Military History. ABC-CLIO. p. 734. ISBN 1576079996. | |
| ^ a b Cowley, Robert; Parker, Geoffrey (2001). The Reader's Companion to Military History. Houghton Mifflin Harcourt. p. 221. ISBN 0618127429. | |
| ^ "Infantry Weapons Of World War 2". Grey Falcon (Black Sun). Retrieved 14 November 2009. "These all-purpose guns were developed and used by the German army in the 2nd half of World War 2 as a result of studies which showed that the ordinary rifle's long range is much longer than needed, since the soldiers almost always fired at enemies closer than half of its effective range. The assault rifle is a balanced compromise between the rifle and the sub-machine gun, having sufficient range and accuracy to be used as a rifle, combined with the rapid-rate automatic firepower of the sub machine gun. Thanks to these combined advantages, assault rifles such as the American M-16 and the Russian AK-47 are the basic weapon of the modern soldier" | |
| ^ Sprague, Oliver; Griffiths, Hugh (2006). "The AK-47: the worlds favourite killing machine" (PDF). controlarms.org. p. 1. Retrieved 14 November 2009. | |
| ^ Ratcliff, Rebecca Ann (2006). Delusions of Intelligence: Enigma, Ultra and the End of Secure Ciphers. Cambridge University Press. p. 11. ISBN 0521855225. | |
| ^ a b Schoenherr, Steven (2007). "Code Breaking in World War II". History Department at the University of San Diego. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ Macintyre, Ben Bravery of thousands of Poles was vital in securing victory The Times (London) 10 December 2010; p. 27 | |
| ^ Rowe, Neil C.; Rothstein, Hy. "Deception for Defense of Information Systems: Analogies from Conventional Warfare". Departments of Computer Science and Defense Analysis U.S. Naval Postgraduate School. Air University. Retrieved 15 November 2009. | |
| ^ "Konrad Zuse (1910–1995)". Istituto Dalle Molle di Studi sull'Intelligenza Artificiale. Retrieved 14 November 2009. "Konrad Zuse builds Z1, world's first programme-controlled computer. Despite mechanical engineering problems it had all the basic ingredients of modern machines, using the binary system and today's standard separation of storage and control. Zuse's 1936 patent application (Z23139/GMD Nr. 005/021) also suggests a von Neumann architecture (re-invented in 1945) with programme and data modifiable in storage" | |
| References | |
| Adamthwaite, Anthony P (1992). The Making of the Second World War. New York: Routledge. ISBN 0415907160. | |
| Brody, J Kenneth (1999). The Avoidable War: Pierre Laval and the Politics of Reality, 1935–1936. Transaction Publishers. p. 4. ISBN 0765806223. | |
| Bullock, A. (1962). Hitler: A Study in Tyranny. Penguin Books. ISBN 0140135642 | |
| Busky, Donald F (2002). Communism in History and Theory: Asia, Africa, and the Americas. Praeger Publishers. ISBN 0275977331. | |
| Davies, Norman (2008). No Simple Victory: World War II in Europe, 1939–1945. Penguin Group. ISBN 0143114093 | |
| Glantz, David M. (2001). "The Soviet‐German War 1941–45 Myths and Realities: A Survey Essay" | |
| Graham, Helen (2005). The Spanish Civil War: A Very Short Introduction. Oxford University Press, USA. ISBN 0192803778. | |
| Hsiung, James Chieh (1992). China's Bitter Victory: The War with Japan, 1937–1945. M.E. Sharpe. ISBN 156324246X | |
| Jowett, Philip S.; Andrew, Stephen (2002). The Japanese Army, 1931–45. Osprey Publishing. ISBN 1841763535 | |
| Kantowicz, Edward R (1999). The rage of nations. Wm. B. Eerdmans Publishing. ISBN 0802844553. | |
| Kershaw, Ian (2001). Hitler, 1936–1945: Nemesis. W. W. Norton & Company. ISBN 0393322521 | |
| Kitson, Alison (2001). Germany 1858–1990: Hope, Terror, and Revival. Oxford: Oxford University Press. ISBN 9780199134175. | |
| Mandelbaum, Michael (1988). The Fate of Nations: The Search for National Security in the Nineteenth and Twentieth Centuries. Cambridge University Press. p. 96. ISBN 052135790X. | |
| Murray, Williamson; Millett, Allan Reed (2001). A War to Be Won: Fighting the Second World War. Harvard University Press. ISBN 0674006801 | |
| Myers, Ramon; Peattie, Mark (1987). The Japanese Colonial Empire, 1895–1945. Princeton University Press. ISBN 0691102228. | |
| Preston, Peter (1998). 'Pacific Asia in the global system: an introduction, Wiley-Blackwell. Oxford: Blackwell. p. 104. ISBN 0631202382. | |
| Record, Jeffery (2005) (PDF). Appeasement Reconsidered: Investigating the Mythology of the 1930s. DIANE Publishing. p. 50. ISBN 1584872160. Retrieved 15 November 2009. | |
| Shaw, Anthony (2000). World War II Day by Day. MBI Publishing Company. ISBN 0760309396. | |
| Smith, Winston; Steadman, Ralph (2004). All Riot on the Western Front, Volume 3. Last Gasp. ISBN 0867196165. | |
| Weinberg, Gerhard L. (1995). A World at Arms: A Global History of World War II. Cambridge University Press. ISBN 0521558794 | |
| Zalampas, Michael (1989). Adolf Hitler and the Third Reich in American magazines, 1923–1939. Bowling Green University Popular Press. ISBN 0879724625. | |
| External links | |
| World War II Military Situation Maps. Library of Congress | |
| World War II Propaganda Leaflet Archive | |
| Radio news from 1938 to 1945 | |
| The Art of War Online Exhibition at the UK National Archive | |
| Deutsche Welle special section on World War II created by a German public broadcaster on both the war and the world 60 years after. | |
| Retrieved from "http://en.wikipedia.org/wiki/World_War_II" | |
| Categories: World War II | 1930s | 1940s | 20th-century conflicts | Conflicts in 1939 | Conflicts in 1940 | Conflicts in 1941 | Conflicts in 1942 | Conflicts in 1943 | Conflicts in 1944 | Conflicts in 1945 | Contemporary French history | Contemporary German history | Contemporary Italian history | Global conflicts | History of Montenegro | History of Russia | History of the Soviet Union and Soviet Russia | History of the United States (1918–1945) | Modern Europe | Modern history | Nuclear warfare | Wars involving Albania | Wars involving Australia | Wars involving Austria | Wars involving Belgium | Wars involving Bolivia | Wars involving Brazil | Wars involving British India | Wars involving Bulgaria | Wars involving Burma | Wars involving Cambodia | Wars involving Canada | Wars involving Chile | Wars involving Colombia | Wars involving Costa Rica | Wars involving Croatia | Wars involving Cuba | Wars involving Czechoslovakia | Wars involving Denmark | Wars involving Ecuador | Wars involving Egypt | Wars involving El Salvador | Wars involving Estonia | Wars involving Ethiopia | Wars involving Finland | Wars involving France | Wars involving Germany | Wars involving Greece | Wars involving Guatemala | Wars involving Haiti | Wars involving Honduras | Wars involving Hungary | Wars involving Iceland | Wars involving Indonesia | Wars involving Italy | Wars involving Iran | Wars involving Iraq | Wars involving Japan | Wars involving Laos | Wars involving Latvia | Wars involving Lebanon | Wars involving Liberia | Wars involving Lithuania | Wars involving Luxembourg | Wars involving Mexico | Wars involving Mongolia | Wars involving Montenegro | Wars involving Norway | Wars involving Nicaragua | Wars involving Panama | Wars involving Paraguay | Wars involving Peru | Wars involving Poland | Wars involving Romania | Wars involving Saudi Arabia | Wars involving Serbia | Wars involving Slovakia | Wars involving Slovenia | Wars involving South Africa | Wars involving Sri Lanka | Wars involving Syria | Wars involving Thailand | Wars involving Turkey | Wars involving the Dominican Republic | Wars involving the Netherlands | Wars involving the Philippines | Wars involving the Republic of Macedonia | Wars involving the Republic of China | Wars involving the Soviet Union | Wars involving the United Kingdom | Wars involving the United States | Wars involving Uruguay | Wars involving Venezuela | Wars involving Vietnam | |
| This page was last modified on 21 April 2011 at 10:56. | |
| Text is available under the Creative Commons Attribution-ShareAlike License; additional terms may apply. See Terms of Use for details. | |
| Wikipedia® is a registered trademark of the Wikimedia Foundation, Inc., a non-profit organization. |